Královna vorvaňů Aneb Vzdychací

3. prosince 2014 v 22:58 | Vyděšená prvorodička
Když jsem nosila v břiše Babetu, byla jsem nejakčnější prvorodička v metropoli.
Chodila jsem na procházky, toulat se po obchodech, a taky pařit s kamarády.
Pět nealko piv a v půl jedný ráno jsem se smála lidem v partě, že netrefí dveře.

Chtěla bych říct, že mateřství mě změnilo. Ale ne, to by znělo, jako bych byla nějaká přestárlá bréca. Pořád mám ráda procházky, předvánoční okukování stánků na náměstí. Jo, a vyrazit někam večer a vrátit se za svítání.

Jenže jsem ve vorvaním stavu. Jo, dva měsíce před porodem, a je ze mě uvzdychaná krabice.
Nedá se svítit.
Perníčky peču jen z poloviční dávky (víc vykrajování Babetu ani nebaví), protože vím, že půlkilovku těsta prostě neustojím.
Moje nohy se úderem jedenácté dopolední mění na telegrafní sloupy. Pevně zabetonované do země.
Jediná pomoc je vidina odpoledního Breberčího spánku a tím i prvorodiččí půlhoďky v komatu. S nohama nahoře.
Ani nevíte, jak se těším každý večer do vany, protože to je to pravé místo, kde si můžu hodit nohy do té správné výšky a na nic nemyslet.

Tedy, ono to vypadá většinu dne, že si můj mozek dal dovolenou. Když chci drahému poradit, že prodlužka je pod stolem, ať si tam zapojí počítač, zmůžu se akorát na: "Ta věc, jak tam chceš strčit tu věc, co máš v ruce je tamdle. Jako tamdlenctam dole."

Začínám si psát seznamy, co má můj muž udělat, než půjde ráno do práce. Vynést koš, vytáhnout pytel s kabáty zpod postele, podat cukr ze špajzu nad lednicí...
Ano, tohle všechno sice zvládnu taky udělat sama, ale ta námaha mě ničí.
Stačilo mi na Martina vytahovat z trouby pětikilovou husu, aby se dala podlévat, a rozdýchávala jsem to ještě tři hodiny poté, co jsem definitivně uklidila zbytky toho ptáka do lednice.

A hekám. A vzdychám. Kdykoli a kdekoli. (ne však záměrně)
Většinu těhotenství mě souží pánevní bolesti. Prostě moje kostra si nějak pamatuje, jak to má vypadat, aby mimino dobře prolezlo, takže vazy se povolují a rupají a tak nějak vůbec se snaží zaujmout tu správnou porodní polohu.
Teď už ale nemůžu najít žádný pohyb ani zaklínadlo, které by mě bolesti zbavilo. Takže hekám.
Kdykoli setrvám v nějaké poloze, její změna je příjemná asi jako když si ve spánku přeležíte ruku, a v okamžiku, kdy na to přijdete, musíte začít střílet z pistole, aniž by vám končetina přišla k sobě.
Jo, a říkala jsem vám už, že se nikam nevejdu?
Jo?
No tak už si ani nedřepnu. Přepadávám, moje těžiště se definitivně přesunulo někam do sklepa.

S Indianou si nějak posledni dobou nemůžem vyříkat, kdo má nárok na jakej prostor. Už jsem mu ustoupila v ležení na pravém boku. Chápu, máš tam nohy, když se otočím na "usínací" stranu, budeš do mě kopat.
Jako kompromis v dialogu a vyjádření dobré vůle bych od něj očekávala, že aspoň žebra mi nechá napokoji.
Nebo bude aspoň respektovat, že moje noční čůrání je způsobeno jeho polohou, a že po nutném výkonu hodlám pokračovat ve spánku.
Někdy ovšem vezme moji malou noční vycházku jako jasný signál, že vstáváme.
Hodinu vydržím dělat mrtvého brouka, ale pak, když jeho pohyb po mojí půlce těla nepřestává, vylezu z postele, protože mě miminčí břichové škytání dokonale probere.
A můžou být klidně čtyři ráno.
V půl osmé usnu u televize a v osm mě čeká další směna. Tentokrát s Babetkou. Zaplať pámbu, že moje rozmilá je téměř samostatná jednotka. Vyčurat, zasednout k televizi, objednat snídani, počkat na čaj.
Pak mi dá desetiminutovku na rozkoukání, a začne maraton.

Maraton ptaní Proč? - to je totiž její nová zábava, ale o tom příště, to je na dlouho...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenin Lenin | Web | 4. prosince 2014 v 8:49 | Reagovat

Je mi líto, ale vorvaňové už královnu mají. Mě. :D

Obdivuju tě, že zvládáš k tomu všemu i péči o malou. Já bych se složila. Jestli budu do tohoto stavu někdy muset přijít znovu, tak minimálně s šestiletým odstupem. :D

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 4. prosince 2014 v 9:26 | Reagovat

Ba ne, jako já si nestěžuju (teda...jenom trošku), pač Breberka je samostatná jednotka, je s ní sranda a tak. A navíc jí brácha v tomhle věku bude ještě parťákem a ne tím usoplencem, co zkazí každý rande...

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 20:14 | Reagovat

Tak to moje mamka byla pěkně akční úplně po celou dobu těhotenství. Doktor ji varoval, že jestli pojede s břichem na lyže, tak z toho bude jen neštěstí, ale nic se nestalo a byla v pohodě :))

Zato jak čekala mě, tak to jen (prý, fakt nevím, co jsem jí v břiše vyváděla :D) utřela prach a zatočila se ji hlava, rozbolelo břicho...

Jinak já mám věkový rozdíl 14 let :D Kdybych byla kluk, skvěle by se na kočár balily holky, ale opačně to moc nefunguje :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama