Matematická Aneb Vánoce na druhou

22. prosince 2014 v 16:20 | Vyděšená prvorodička
Nikdy jsem netíhla k exaktním vědám.
Však taky magnetické zemské zóny vzhledem k poloze postele a kvalitě spánku shledávám daleko užitečnějšími, než třeba derivace (pro ty, co jim matematické uvažování skončilo na smetišti paměti, stejně jako mě, poslední poletní písemkou ve čtvťáku na gymplu, dodávám, že ne, to není to divný s tím vykřičníkem na začátku, to byly faktoriály. Ale pro běžný život použití stejně nulové.)


Čím víc se ovšem blíží Vánoce, a spolu s nimi se posouvá i termín porodu, tím naprosto trojčlenkově přímo úměrně se mi krátí síly a tím stejně trojčlenkově, ale nepřímo úměrně se se zmenšujícím se počtem dní do vánoc zbývajících (sledujete těch "se" ve větě? Já mam za to, že tam všechny patří...), zvyšuje počet úkolů na bedra téměř druhorodičky (čti znovu těhotné prvorodičky) a její rodiny vložených.

Ach, matematiko, ty jsi neúprosná, proto jsem tě nikdy neměla ráda!

Chápejte, když někdo hlásí celou pubertu, že je příliš bohémský na to, aby ho zkrotil pravý úhel, a kdo každý problém umlátil buď kabelkou nebo argumenty, nemůže si prostě k hrám s čísly vybudovat ten správný vztah.

A ta kur*a matematika teď vyhrává na celé čáře.
Když si dám jedna a jedna dohromady, zjišťuju, že do posledních několika dnů do konce roku prostě nevložím umytí oken (ne že jsou Vánoce, ale protože to potřebujou!), vyzdění kusu ložnice, její následné vymalování, koupení koberce, přistěhování skříní z mého dětského pokoje na Vysočině, vyprání a vyžehlení miminčí výbavičky, a vlastně i pořízení miminčí výbavičky, relaxování se svařákem a knížkou, dopečení tří druhů cukroví, co jsem si předsevzala, zajít na kafe ke všem kamarádům, navštívit úřady kvůli takovým těm legračním papírům, jako že otec Indiany není Sean Connery ale můj vlastní muž, jelikož už spolu jedno dítko máme a taky že by si mě klidně i vzal, a taky že by se šikly nějaký korunky za porod, když už nám stát jenom bere, a navíc mateřskou budu brát taky jen jednu, jo a vlastně že i tu jednu jedinou mateřskou chci a klidně jim to podepíšu, když mi paní za přepážkou dá razítko, vyluxování a vytření v bytě, a taky umytí linky, ačkoli během adventu svatosvatě slibovala, že čistá zůstane, a že se s dvířkama alespoň dva týdny nebudu muset zaobírat, a sehnat opraváře na myčku, ta sice myje, ale tak nějak polovičatě, takže prvorodička musí pomáhat a to ji nebaví, hodně spát a hodně mít oteklé nohy nahoře, a koupit babičce pod stromeček něco jiného než čepici, neboť tu už dostane od Velké medvědice, a zabalit tašku do porodnice, protože jeden nikdy neví, navštívit všechny příbuzné, papat hodně vitamínů, jít s Babetou krmit labutě, stavit se pro razítko do průkazky za doktorkou, jít ukázat pupek na třídní sraz, a udělat kýbl bramborového salátu tak, aby se stihl proležet....a tak.

Muj předrahý mi sliboval (tedy....neprotestoval, když jsem ho žádala o pomoc), že vytáhne vysavač a alespoň jednu položku ze seznamu vyřídí sám. Jo, a prej taky nakoupí, to si vymyslel sám.
Mám totiž problém se změnou polohy. Jednak mě pořád pálí žáha ( a ochutnávání cukroví tomu vůbec ale vůbec nepomáhá) a jednak se mi sem tam stane, že si dřepnu a už nevstanu.
Jediná záchrana je hra na broučka, kdy se zpět do vzduchu musím dostat překulením přes krovky. A uznejte, s vysavačem v ruce to nejde úplně elegantně.

Rčení Velké medvědice: "Když se má člověk pos*at, i hajzl na něj spadne."
Ano, vážení. Můj muž ochořel.
Ačkoli je to chlap, tak smrtelnou rýmečku nepředstírá. Jen prostě ty virózy blbě nese. Leží, heká, zvrací, smrká do toaletního papíru (prý je to levnější při té spotřebě, ale že balík kapesníčků je estetičtější než rolička hajzlapíru a taky že zásoba nosního papíru se líp naskládá do tašky k nákupu než zásoba toho toaletního, ho příliš nezajímá), potí se s paralenem, vaří si česnečku a mlíko se slivovicí, a spí.

A tak místo s vysavačem pobíhá doma s hrnkem čaje a vypočítává, kterou práci může udělat i na smrt nemocný, a co holt bude muset stihnout během svátků.
Paráda.

Takže nakonec jediné moje vítězství je, že můj drahý bude na Štědrý den doma, že se mnou zvládne objet příbuzenstvo a že i na silvestra budem nakonec aspoň chvíli spolu.

A kachličky si oklepu sama, místo vysávání jenom zametu, mop si koupím nový (neboť už dva týdny čekám, až mi miláček vrátí ten, co si odvezl do práce, prý na chvilku) stromek usadím do stojanu a když vyjde čas a zbydou síly, zkusím i ty poslední tři druhy cukroví.

Matematice natruc.

Teď už jenom neporodit z toho předčasně.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 BaWill BaWill | 22. prosince 2014 v 16:36 | Reagovat

Pekný článok :)

A áno, tie výkričníky boli nakonci :D

2 Janča Janča | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 18:24 | Reagovat

Ou, na těhotnou ženskou toho máš teda až až. Ono by toho bylo hodně i normálně :O natož takhle. Tak to zvládni hlavně v klidu a pohodě. Lepší neudělat všechno cukroví, než se někde složit.

3 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 22. prosince 2014 v 19:31 | Reagovat

[1]: Aspoň je vidět, že si nevymýšlím, když tvrdím, že všechno od trojčlenky dál zmizelo v propadlišti paměti!

(A to jsem myslela, že zaperlím, když poznám, že to není derivace...)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. prosince 2014 v 23:52 | Reagovat

Důležité je neplést si derivaci s deprivací a svatý grál se svatým integrálem :-). Máš toho věru dost, tak to nepřežeň. Všechno nemusí být úplně akorát.

5 Inge Inge | 24. prosince 2014 v 22:22 | Reagovat

Objavila som tvoj blog náhodou a smejem sa u neho uz pár dní. A som na tom podobne. Som v osmom mesiaci, musím ešte veľa úradov pobehať, závesy povesiť v novom byte, nakúpiť a vyprať výbavu a zbaliť tašku do pôrodnice. Na sviatky som odišla z Prahy za otcom a muž ostal doma, lebo má prácu, ale slúbil mi, ze niečo doma urobí a kúpi aspoň postieľku. Keď som sa ho pýtala, ako je na tom, odpovedal mi, že som "muculínek"... Tak popravde teraz vôbec neviem, čo to znamená a ako to ja všetko stihnem :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama