Klid před bouří Aneb Poslíčková

16. ledna 2015 v 10:32 | Vyděšená prvorodička
Posledních pár dní se potácíme ve zvláštním časoprázdnu. Jmenuje se čekání na porod.


Můj báječný muž mě jednoho dne čapnul a odvlekl do divočiny k Velké medvědici, aby mohl nerušeně velebit naše hnízdečko lásky.
Proto hlásím koberec (done), vyzdívka (done), výmalba (done), podříznutí dveří (done) - kdo by to jen tušil, že architekti, co stavěli ve třicátých letech náš barák, počítali s tím, že hnusný lino stačí a koberec je zbytečnost. Podle toho si naprojektovali dveře a my pak zjistili, že buď šimrání bosých nohou nebo zavření dveří. Obojí najednou ne. Což v pokoji s balkonem uprostřed ledna není úplně fajn zjištění.
A dokonce jsem se po třech letech dočkala i obkladu za kuchyňskou linkou. Juch! (to, že nám kvůli dlaždicím nejdou zasadit zásuvky, blahosklonně přehlížím...)
Když jsem se po návratu dostatečně vykochala novotou, začala jsem likvidovat škody. Pomaloučku polehoučku obnovuju předvánoční vyšůrováno, které přišlo naprosto vniveč tím, jak muž během práce dokázal zaprášit naprosto všechno.
Uznávám, není to jeho vinou, stavební práce jsou prostě prašný, a já s tím při drhnutí kachliček v koupelně o Adventu zkrátka nepočítala. Jinak bych na to hodila bobek a dala si radši svařák a koledy.

Takže jedu po Vánocích druhý kolo úklidu a prozíravě ho nazývám jarním.
Ale musím přiznat, že šnečím tempem to šlo už před svátky, a teď, po Novém roce, je to ještě horší.
V jednom dni jsem schopná vždycky jen jedné činnosti. Buď vyperu šest praček, nebo je vyžehlím. Obojí nedám.
Buď uklidím spižírnu (ano, moje skříňka na mouky se dočkala též po třech letech dvířek, ale za cenu toho, že se tam nevejde koření, páč ta krabice je prostě mooc velká), nebo utřu prach ze skříněk. Obojí je nad moje schopnosti.
Navíc už dlabu na lezení po výškách, takže k polovině činností potřebuju asistenta. Efektivita práce jak noha.

Když plánuju postup prací, jako záložní variantu mám vždycky tu, že za pár hodin mi klidně může prasknout voda. Do čeho se tedy pouštět, a co přenechat babičce Dámě, která si nedá ujít příležitost přiložit nepozorovaně a bez souhlasu ruku k dílu, až budu v porodnici.
To je tak, když mají prarodiče náhradní klíče od bytu a vychytají okamžik, kdy se pán domu odjede opít na počest nového potomka.
Když jsem se válela v porodnici s Babetou, nastoupila babička, děda a kýbl a vygruntovali skoro celý byt, než se novopečený otec probral z kocoviny. ("Ty knížky v knihovně se musí všechny otřít vlhkým hadrem, ani nevíš, kolik je tam prachu a miminko musí přijít do čistýho...")
Jeho zděšení neznalo mezí. Ještě že je nenapadlo třeba vymalovat.

Napodruhé s jejich zátahem krapet počítám. Takže kachličky na záchodě prostě neumeju. (tedy, i kdybych chtěla, tak už se tam ani nevejdu)

Bezčasí se vztahuje na plánování úplně všeho. A všech. Tatínek se vždycky zeptá, jestli si může odskočit do práce, zkontroluje stav baterií ve svém i mém telefonu, a nachystá mi ho na viditelné místo.
Taky se zajímá, jestli mám sbaleno. (mám) A jestli má Babeta sbaleno k babičce. (taky má)
Preventivně nenechávám v lednici otevřené jogurty, načaté kvasnice ani maso.
Na nákupy nechodím. Ani s odpadky....a vlastně vůbec nikam bez dozoru. Jen k doktorce, která mi už nechce vypisovat další termíny návštěv.

A to je mi teď tááák dobře. Nevadí mi, že se nikam nevejdu. Skoro nic mě nebolí (když nepočítám Indianovi neúspěšné pokusy o převrácení hlavou nahoru), únavu beru jako součást pracovního procesu, a jak nemám nic naplánováno, při náhlém záchvatu lenory si naprosto bez výčitek zalezu do postele, a klidně nechám Babetku, aby si do inkoustu místo razítek s Krtečkem namáčela prstíky. A lokty. A nos. (ale z něj to jde fakt blbě umýt)

Musíme si totiž užít poslední dny, kdy mají ženský v naší rodině převahu. A taky že si můžem zalézt pod deku a číst si, kdykoli nás napadne. A že se nemusíme ohlížet na žádnýho prcka.

I když se na něj těšíme. Všichni vespolek. Tak čau, já jdu rodit!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 16. ledna 2015 v 11:24 | Reagovat

Hodně štěstí a těším se na další článek, i když bych ti klidně malou přestávku dopřála :)

2 Honeey Honeey | Web | 16. ledna 2015 v 12:36 | Reagovat

A taky proč ne :) lelkování není nikdy dost, zvláště když tělo tvoří energii pro dva lidi :) doufám, že ti to dobře dopadne! :)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. ledna 2015 v 0:36 | Reagovat

I já se těším na pokračování po krátké pauzičce :-). Ať je vše v pořádku a všichni jste moc spokojeni.

4 Verča Verča | E-mail | Web | 19. ledna 2015 v 19:01 | Reagovat

Tak jdi a užij si to!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama