Matky nelogistky Aneb Jedovatá

24. března 2015 v 14:09 | Vyděšená prvorodička
Jsem potenciální přítelkyně všech matek (ano, snažím se být bez předsudků o rodičkách, ačkoli většinu oškliváckých představ si vyrábím svým mateřstvím sama), přesto si dneska musím plivnout jedovatou slinu.



Nejprve posypu hlavu pískem z hřiště sama sobě.
Nemám s sebou vždycky kapesníčky na utírání unudleného děcka. Sem tam zapomenu pitíčko, nedej bože i sváču, pravidelně odcházím s menším než malým počtem dudlíků pro Indyho, počet plenek je často nepřímo úměrný době, kterou trávíme mimo domov a občas mě nenapadne nic lepšího, než vyrazit s kočárem do prudce bariérového terénu.

Takže se může zdát, že mám pochopení pro různé rodiččí eskapády.

Ano, mám, ale vocamcaď pocamcaď. A když se náhodou všechny pitomoučké maminy kumulují do jednoho dne, jsem Prvorodička značně netolerantní.

Třeba když utíkám s kočárem a dítětem navíc k ortopedovi na kontrolu Indyaních kyčlí. Nestíhám, klasika, neboť vybičovat k výkonu Babetu, co se zrovna učí oblékat se sama (a proto odmítá pomoc), zrovna, když v Kouzelné školce probíhá nějaké nevídané hejsasa, je nad moje síly.

Ve vrátnici polikliniky pak potkám dva zaměstnance, co jsou jak Štaflík a Špagetka a vydání zámku na kočár proti záloze jim trvá asi pět minut. Oni asi tušili, že fakt spěchám, abych stihla objednaný čas.

Abyste rozuměli, proč potřebuju zámek na kočár. Pan ortoped nemá čekárnu dělanou na parkování vozidel. Na dveřích má velké červené upozornění, že k němu kočárky nesmí, ať si je zamknem v přízemí.
Čekárna je na konci takové nudle-chodby, čítá osm židlí a čtyři přebalovací pulty.

Dětí objednaných do jedné čtvrthodiny je asi osm, protože u pana doktora to lítá. Prohlídka trvá slabé tři minutky. Holt dětí je hodně, ortopedů málo, a ti ještě navíc nemaj celej týden na nějaký kojence, že.

A rudá Prvorodička, po vyhrané bitvě s vrátnými, a pak i nefungujícím zámečkem, vyjede tedy výtahem do třetího patra a hned ve dveřích se div nesrazí se zaparkovaným kočárem. A za ním další a další a další, až do počtu osm kusů.
(Hm, řekne si mé chápající já, asi maminky šly poprvé, a netušily, že vozejk musí píchnout jinam.)
Všechny děti v čekárně ve věku Indyho a starší (takže argument invalid, všechny tu cedúli jak kráva viděly), ke každému z nich maminka. A k několika tatínek nebo babička.
Suma sumárum, osm židlí na tři děti. Jelikož tři židle obsadí maminka s dítětem, babičkou a bundami. (Pak paní s prckem zmizí v ordinaci, takže zabírají už jen tři židle. Bunda, babička, bunda.)To, že paní vedle mě kojí vestoje nikoho neirituje. Však to zvládá, ne?
Podobná tlačenice je u přebalovacích pultů.
Ty totiž musíte využít optimálně třikrát. Poprvé, abyste odslupkovali dítě nabalené do zimních svršků. Podruhé těsně před prohlídkou, abyste z něj sloupali i ostatní vrstvy, které si pan doktor nepřeje vidět v ordinaci. Čili gatě, ponožky, a rozepnout bodíčko.
A nakonec potřetí, když to všechno zase zpátky instalujete na mrňouse před odchodem.
Pak se může objevit nějaká smradlavá epizoda, kterou byste ideálně taky měli zlikvidovat hned, protože dítko se v ordinaci bude rozbalovat z plenek, a jsou věci, který by prostě měla vidět (a cítit) jenom maminka.

Pro tyhle účely je přebalovacích pultů v čekárně dost. Ale naprosto nejsou využity efektivně. Maminka s babičkou a bundami si rozloží jednorázovou podložku na pult, svlékne holčičku z růžového chlupatého overalu, sundá jí čepku a rukavice a všechno, co zrovna nepotřebuje, na pult položí tašku s plenkami a odchází za babičkou a bundami.
O něco podobného se pokouší jeden z tatínků (ale ten brzy odchází i s dítětem, tudíž ho má tajná zloba nepostihne), a korunu majetnictví tomu nasadí další ženská zpropadená, když si na pult postaví rovnou sedačku s dítětem. Hurá.

Při tempu vyšetření: jedno polonahý dítě v ordinaci, jedno polonahý před ní, dvě se svlíkají a jedno oblíká, už prostě není těch pultů dostatek. Nedejbože, když některá chudinka musí ještě do toho řešit nějaké akutní e-e v plínce. To aby ho přebalovala na kolenou.

Na jednu stranu je to chyba té čekárny, že není víc tak nějak baby-friendly. Ale o to víc bychom měli být, jak to říct, záměrně ohleduplní k sobě navzájem.
Uznávám, není to úplně komfortní, ale všechno dětské oblečení (a počítám i Babetino), a taky maminčí bunda se dá složit do tašky a na tašku, která se postaví na zem pod židli (když zbude) a pak se celá bagáž odtáhne do ordinace.
Taky když už u toho musí asistovat půlka rodiny, je fajn zvolit si kapitána, který jediný má právo sedět. S bundama na klíně. I s chlupatým overalem. I s autosedačkou. Tak.

Pamatujete si ty moje pocity superženy z minula? No tak přesně tak jsem si připadala, když jsem zvládla obléknout a svléknout dvě děti, zabrat jen jednu židli (a to ještě jenom po nezbytný čas, tedy čekání před prohlídkou, nikoli už během ní), nikomu nepřekážet a ještě si poslechnout, jak Breberka pěkně nahlas zdraví při příchodu i odchodu.
(Pravda, panu doktorovi zamávala se slovy :"Čau, měj se a zase pšíště!", ale myslím, že se z toho oběsit nepůjde.)

Co říct závěrem? Ačkoli po světě běhá spousta překážících matek s kočáry a dětmi, vězte, že všechny nejsme takové, jen nás ostatní není tolik vidět, protože nezaberem tolik místa!

Proto nás neházejte do jednoho pytle a směle ploďte děti!
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 24. března 2015 v 15:42 | Reagovat

...i nesměle!

Mám intimní otázku! Znáš polohu tygříka, klokánka a zajíčka?

2 Egoped Egoped | E-mail | Web | 24. března 2015 v 16:01 | Reagovat

Uf, tak jsem se trochu v té záplavě počtů židlí, dětí, rodičů, různého oblečení a pultů ztratil, ale důležité je, že jste se neztratili vy!

"argument invalid" - nemáš ty v rodině nějakého ajťáka? :)

3 userka userka | E-mail | Web | 24. března 2015 v 16:13 | Reagovat

Teda tenhle článek ti musel dát práci! Mě rozhodně práci dalo se v tom vyznat :) Ale rozumím ti. Pro mě je ohleduplnost úplně nejdůležitější vlastnost, takže v týhle situaci bych asi nedokázala mlčet. Těším se na další článek, tak zase "pšíště"! :)

4 Miluška Miluška | 24. března 2015 v 18:46 | Reagovat

Krásný článek!

5 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 24. března 2015 v 19:52 | Reagovat

Některý matky jsou fakt bezohledný, to je pravda. Jednou mě paní s kočárkem požádala, jestli bych jí nepomohla s kočárkem do autobusu. Nevím, proč zrovna mě, když kolem bylo spoustu silně vypadajících pánů. Když jsem se jí slušně omluvila s tím, že to asi nepůjde, protože mám černej kašel a nesmím k dětem, skoro mě seřvala. Podotýkám, že černej kašel jsem fakt měla, nebyla to výmluva a bylo mi tak blbě, že jsem měla problém dojet od doktora domů. Jak pak k tomu přijdeš ty a ostatní, co nepřekáží nikomu a nechávají si kočárky na místech k tomu určených.

6 Dáda Dáda | 24. března 2015 v 20:24 | Reagovat

Nebylo to v poliklinice Olšanská? :-) Mám podobnou zkušenost!!

7 Máteř Máteř | E-mail | 24. března 2015 v 22:57 | Reagovat

Já nějak vůbec nechápu rodinné výpravy k doktorům.
Jako jasně, ostatní děti, které nenavštěvují instituce. Nebo rodinná sešlost na zubním při prevenci (se to pak líp pamatuje. I chápu přítomnost matka - otec, když jdou oba do ordinace, třeba proto že jeden z nich má u doktorů selektivní pamět a když vyjde ani neví jestli tam vlastně vešel. Ale doprovody zabydlené v čekárně? Proč?
A bundy na židlích z duše nesnášim, když mám s  sebou kočárek, vrstvím do/na něj. Když ne, bývají tam takové ty divné věci co nikdo nezná.... Jo, věšáky, tomu říkají!

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2015 v 8:25 | Reagovat

Ohleduplnost a dodržování pravidel (psaných a natožpak nepsaných) není zrovna v módě, ale to bohužel platí obecně. Potíž je, že ohleduplní lidé mívají ohledy i tam, kde by drobné školení v "pravidlech efektivního soužití" těm, kteří kdysi ve škole nejspíš chyběli, rozhodně neuškodilo.

9 adaluter adaluter | E-mail | Web | 25. března 2015 v 12:23 | Reagovat

Některé (zejména prvo)rodičky, jsou po příchodu dítěte stiženy jakýmsi prokletím "JÁ jsem MATKA, kdo je víc" a ačkoliv v běžném prostředí, kde není výskyt relativně čerstvých matek na počet ostatních obyvatel tak vysoký, jim tento přístup (až na občasné, většinou mimo pronesené komentáře) prochází nebo rovnou funguje, v místech, kde naopak dochází ke zvýšené koncentraci rodiček s dětmi, nedokážou ukočírovat svůj pocit výjimečnosti a stávají se prozměnu "prokletím" pro ostatní, "osvícené" matky, které tak nějak tuší, že v daném roce, desetiletí, století nepovily jen ony samy, jediné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama