Rochním si Aneb Nemusíš spát každej tejden!

5. března 2015 v 10:48 | Vyděšená prvorodička
Být dvojnásobnou prvorodičkou má něco do sebe. Létám si v takovém stavu bezčasí a bezstarostnosti a téměř bez tíže (když tedy nepočítám poporodních deset kilo navíc, které pořád ještě vláčím).
Opravdu, jsem nad věcí, jako snad nikdy předtím. Až mě to štve.



Indianovy prdy neberu tak tragicky, jako tutéž prekérku u Babety. To jsem si bezmocí trhala vlasy, plakala doktorce v ordinaci, když mi řekla, po dvou týdnech nevyspání a zalehlých uší od věčného řevu, že tak do dvou měsíců to odezní samo. Cvičila jsem s Breberčími mininožičkami, masírovala bříško fenyklovou mastí jak vzteklá, bála se sníst cokoli mimo chleba se sýrem, protože všechno ostatní mi připadalo extrémně nadýmavé.

Synátora ve chvíli největší nouze nechám prostě vyřvat (stejně mu to pomáhá nejvíc), po zelňačce vypiju kýbl fenyklového čaje navíc (k tomu vědru, co si ordinuju běžně), noci trávím v obýváku, aby se aspoň druhá půlka rodiny měla šanci vyspat, a říkám si, že na nedostatek spánku umírá jen mizivé procento matek.

Občas si ale potřebuju porochnit se v pocitech nespravedlnosti (než se mi hladina mateřských hormonů definitvně usadí).

Situace: půl osmé ráno.
Prvorodička: po snídani, po kávě, převlečená z pyžama. Spánek - dvě hodiny od půlnoci.
Jelikož jsem definitivně zabalila možnost odpočinku asi ve tři v noci (opět opakuju, že nejsem ochotná používat termín tři ráno. Ráno začíná nejdřív - a to ještě s přimhouřenýma očima - v pět, a ani o vteřinu dřív), a drndala vzpouzejícího se Indiána následující čtyři hodiny, byla jsem ztuhlá od sezení v jedné poloze s balíčkem v zavinovačce v rukách v co nejnepřirozenější poloze (to jsem si asi nalhávala, že tak mu to aspoň trochu ulevuje)
A zbytek rodiny? Tatínek chrupká tak, že ho slyším i přes zavřené dveře ložnice, Babeta odmítá změnit polohu, ve které večer usnula a nejmenší terorista po veleprdu taktéž spokojeně odfukuje.

Hlavou mi probleskla myšlenka, že vezmu kastrol a vařečku a udělám rodince koncert, abych je všechny do jednoho přivedla k vědomí, a oni se mnou mohli sdílet utrpení nespící matky.
Samozřejmě jsem to neudělala. Ale už jen ten nápad ve mně spustil lavinu pocitů bolestínkovství a tragiky mateřství.
Lidi, já jsem si to táááák užívala, úplně jsem se v tom vykoupala a o hodinu později jsem s radostí servírovala mým milým snídani.

Při tom všem zoufalství jsem zůstávala nad věcí a dokázala si zlepšit náladu jenom tím, jaká já jsem to ale chudinka.

Radovat se z maličkostí, to mi jde.
Třeba včera večer jsem si připadala jako super žena, že jednou rukou kolíbám v náruči dítko, co vytrvale odmítá usnout, a druhou s přehledem drtím svého muže ve scrabblu. Vyhrála jsem o stotřiačtyřicet bodů i s kňučícím Indym u ucha.
To jsem si taky rochnila.

A známí pak nechápou, jak na konci šestinedělí můžu být vysmátá jak lečo, ačkoli jsem vzhůru minimálně co dvě hodiny v noci, a ke štěstí mi stačí, když zvládnu vyklidit myčku, vyprat prádlo, a udělat s dětma prochajdu na hřiště během jednoho dne.
A víte co? Fakt mi to stačí. To, že náhodou večer obě děti usnou v podobnou dobu a já si můžu zalézt na půl hodiny do vany, beru už jako bonus.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 5. března 2015 v 15:30 | Reagovat

Superženy to mají složité:)

Mohla bys zkusit i odvar z kmínu a nahřátou látkovou plínku. Můj synek po témhle meducíně prděl jedna radost.

2 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 5. března 2015 v 15:38 | Reagovat

Moje maminka říká, že ženská vydrží všechno, protože je víc než člověk. A jak koukám, něco na tom bude. Jo a odvar z kmínu jsem na prdíky prej dostávala taky :D

3 Sedmi Sedmi | Web | 5. března 2015 v 17:34 | Reagovat

:D nevim, kde soudruzi udelali chybu, ale mne nespalo ani jedno dite do cca roku poradne... tentokrat uz jsem z toho taky dost vyrizena... btw prodavam hacku, houpacku, ve ktere miminko usne do deseti minut (a spi, dokud houpes :D) kdybys chtela... Vincent se zacina obracet, tak uz je to na nej male

4 userka userka | E-mail | Web | 5. března 2015 v 19:07 | Reagovat

Ze scrabble mám komplexy, na internetu jsem nikdy nikoho nedokázala porazit, pak jsem to prostě přestala hrát :D
Vypadá to, že ti to druhorodičství svědčí, to ti přeju.

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. března 2015 v 21:24 | Reagovat

[1]: Egoped též radí!:)

6 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 13. března 2015 v 9:02 | Reagovat

[4]: online je to naprd, taky mám pocit, že na druhý straně virtuálního stolu sedí nějakej přeborník, a počítač mi ještě naschvál vybírá samý nekombinovatelný písmena. Doporučuju pěkně starou offline verzi s nějakým milým (a ideálně horším) protihráčem, a předjarní večery budou hned příjemnější.

7 userka userka | E-mail | Web | 13. března 2015 v 9:37 | Reagovat

[6]: Mám to v plánu, ale pochybuju, že protihráči budou horší. Ale hlavně že si zahraju. Dík za povzbuzení, na tom netu je to hrůza, nejspíš tam sedí nějací mistři světa.

8 Lady I. Lady I. | Web | 25. března 2015 v 21:29 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak vysmáté je lečo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama