Syndrom druhého potomka Aneb Fotoalbum
16. března 2015 v 9:50 | Vyděšená prvorodičkaKomentáře
Fotky vyvolávat trojitě, ať ti doma něco zbyde! :)
Já a moje sestra jsme měly opačný problém - jsme dvojčata, ale máme dva mladší bratry. O pitomé fotky nám naštěstí nejde, foťáku stejně mamka propadla až u bráchů, takže na většině fotkách jsou oni sami nebo celá rodina. Ale naší mamce, která má navíc slabost pro kluky, jsme se už v 5ti letech jednoduše omrzely. A je hnusné vidět, jak i náš první brácha, kterej až do narození druhého bráchy byl "miláček rodiny", v den narození nejmladšího byl rázem "No jo, ten je už velkej..." a i když nejmladší je dnes o dost starší než my tři v době, kdy jsme u rodičů šli do pozadí, pořád je to "miminko", okolo kterého obíhá i Slunce. Nikdy jsem nechápala, proč se matky bojí, že druhé dítě nebudou mít rády jako to první, když já vyrůstala s tím, že starší dítě se nejrychleji rodičům omrzí a celý život si pak nese pocit, že ho z rodiny vyhodili mladší sourozenci (kteří mají u rodičů postavení takové, že poroučí všem sourozencům i rodičům samotným).
[2]: Jednou jsi mi komentovala výšku mateřské a teď radíš vyvolávat trojitě? Vtipálku! A plínky mi budou muset stačit virtuální? :)
[4]: Asi byla tak "vysoká", že jsem to radši rovnou zapomněla :)
Tak já nevím!.)
Jj, s těma málo fotkama u druhorozené jsi mi šáhla do svědomí! :-) Ale určitě budou aspoň výroční stálice: u narozeninového dortu se svíčkama a na místním maškarním bále! :-)
Pokud můžu poradit ještě z jiného úhlu, tak fotky vyvolávat jenom jednou. Za prvé je budou potřebovat rodiče poté, co děti vylétnou z hnízda (co by taky jinak v tom prázdném bytě celé dny dělali? V takové sentimentálnosti...); jednak děti to příliš neocení, protože se jim nelíbí, že je rodiče fotili bez oblečení a na nočníku atp. (Kromě toho některé děti, jako u nás doma, mají fotky tak rády, že je umějí nazpaměť a s sebou je potřebovat nebudou.)
Co je ale horší než jakékoli fotky, je ten stereotyp, od kterého byl odvozen tento článek. Totiž že druhorozené (a dál) dítě je na tom celkově hůř. Ono je to totiž naopak, je na tom celkově lépe, právě proto, že se rodiče bojí, aby ho nezanedbali... Takže dostává prakticky všechno. A potvrdili by to statisíce prvorozených lidí, kteří naopak utrpěli mladšího sourozence. Možná, že to zveličuji a že to není pravidlem, ale vsadila bych se, že pokud se narodí dvě děti rodičům, kteří byli oba druhorození, tak je to TEPRVE peklo pro prvorozeného - a tím víc rodiče nadržují druhorozenému, zatímco ten starší tím trpí.
Takže spíš pozor na to, aby nebyla vina za jakoukoli pitomost svalována na prvorozeného, protože ve většině případů za to skutečně může ten mladší, který z toho vyvázne bez poskvrnky, zatímco prvorozený si z toho odnáší věčná traumata! (o=0
[7]: Jak jsem psala, zatím mám pocit, že druhorozeného malinko hážu na druhou kolej, ačkoli jsme (ano, oba rodičové) z druhorozeného vrhu.
A co se fotek týče, já třeba miluju obrázky ze svých prvních narozenin a fotku s prstem v nose mám na čestné nástěnce v kuchyni.
Jen k tomu musí uzrát čas, aby člověk chtěl svoje fotky z dětství tak nějak vlastnit nepřetržitě. Zalepené ve vkusném albu.
Aktuální články
- Mýdlo s Jelenem Aneb Pračkastory
- Jubilejní Aneb Babetiny prsky XVII.
- Tady je děckovo Aneb Vidlačka
- Genderová vyváženost Aneb Expandujeme!
- Nezemřela Aneb Vypsaná
- Milníky Aneb Bacha na houčkaku!
- Semleti systémem Aneb Sbohem hippie léto!
- Rytmická Aneb Každej si hledá to svý
- Pomáhací Aneb Struhadlo
- Antikoncepční Aneb Babetiny prsky XVI.
Hmm, to s těma fotkama znám:D jednou jsem jako malá obrečela, že mám o dost míň fotek než moje starší ségra:D mrzí mě to do teď, ale co, už s tím nic nenadělám:)