Anarchie v domě Aneb Myši mají pré

23. dubna 2015 v 10:34 | Vyděšená prvorodička
"To je taková pohoda, když není táta doma!", zaznělo v legendární české komedii.
Včera jsem si na to vzpomněla, když jsem v pyžamu v půl jedenácté dopoledne vytahovala nádobí z myčky.



Chudák nádobí tam schnulo už dva dny a stejně tak dlouho se smutně tvářila hromada použitého ve dřezu.
Abych vás nemátla. Táta doma byl. Chyběla Babeta.

Naše rozmilé holčičátko má tu výhodu, že má milující prarodiče na dosah ruky (rozuměj, dojezd auta do 40 minut).
A ti nemají přes týden do čeho píchnout, a tak jim několikadenní zpestření všednodennosti zajišťuje vnučka.
Vzájemně se jim po sobě stýská, když se frekvence návštěv prodlouží na víc než 10 dní.
Hurá. I zavelela Babeta, že nutně potřebuje vidět dědu, zabalila si plastové nůžky (protože ty velké jí zatím do ruky nikdo nesvěří), knížku s krtečkem, namalovala obrázek pro babi i dědu (pravda, babiččino pruhované tričko vypadalo spíš jako šest rukou a dědovi chyběla půlka brýlí, ale na tříleté dítko byla podoba s předlohou neuvěřitelná) a šla se postavit ke dveřím.

Zatímco ona teď s prarodiči krmí ovečky, co bydlí v zahradě nedaleko, hraje si s místními tříleťáky kluky (dozvěděla jsem se po telefonu, že jí Fabík nechce půjčit motorku, pf pf pf!), u nás doma zavládla totální anarchie.

Prvorodička nevaří. Jen vytahuje onálepkované obědy z mrazáku - mimochodem báječný vynález, škoda, že se nedá zamrazit úplně všechno. Třeba pečený brambory.
Nebo se dorazí chlebem. Pokud ho někdo koupí.

Prvorodička si do vany zaleze klidně ve tři odpoledne. A cachtá se tak dlouho, jak Indy dovolí. A vzhledem k tomu, že odpoledne má prcek jeden ze svých dlouhých spánků, sem tam se mi podaří mít i na prstech varhánky. Rozumíte? Varhánky ve tři odpoledne!

Prvorodička si dá víno klidně už v poledne. Pravda, stále ještě piju "těhotenské střiky" (rozuměj dvě deci do čtyř skleniček), protože vypít dvě dvojky v noci u žehlení mě napadlo jednou, a měla jsem ji jak z praku.
Musela jsem se smát sama sobě, když jsem nemohla žehlicí prkno zaboha dostat zpátky do prádelny. A v záchvatu potlačovaného smíchu jsem pak ještě vymanévrovala sušák (důmyslně zasunutý vedle pračky, před kterou stojí koš na prádlo...prostě artistický kousek), abych nakonec zjistila, že ho vlastně vůbec, ale vůbec nepotřebuju.

To, že není Babeta doma si všichni užíváme. Tedy. Mezi stýskáním, samozřejmě.

Tatínek má radost, a úplně si rochní, že ho nikdo nebudí v půl osmé ráno slovy: "Tak co? Budeme už vstávat? Je klásný den! Tatínku, pusť mě do úklytu a já ti zazpívám nějakou novou hezkou písničku! ---Nohy-y-y-y-y, lezou taťkovi z postele-e-e, a neví-í-í, co mají udělááát...."

Indy má radost, že ho nikdo neruší během dne v jeho spacích desetiminutovkách. Odvěčil se nám tím, že ve chvílích bdění vyplňuje ticho, nastalé absencí Babetího brebentění a zpěvů, Indím brebentením a nově i výskáním. Lidi řeknu vám, ten toho ale nakecá!

Prvorodička má radost, že její sanhy o drobné úklidy přináší výsledky dlouhodobého charakteru. Čili víc než deset minut. (Snažila jsem se zjistit, jestli víc drobí B. nebo tatínek. A teď mám pádný důkaz o tom, že oba stejně. Vyluxováno tedy vydrží do prvniho rohlíku, který se objeví v bytě. Ovšem skóre rýže pod stolem jasně hovoří v Breberčin neúspěch)

Ovšem ta bezbabetí anarchie v domě dosáhla už obřích rozměrů. Považte, že klidně hrajem scrabble už v půl sedmé večer (za vydatného Indího povzbuzování obou týmů), do postele upadáme kdykoli během dne, a navíc NEPŘEVLÉKÁM INDIÁNA Z PYŽAMA! To už je vrchol všeho.

Už jsem tu někde někdy zmínila, že děti dávají životu řád. A chvíle bez dítka zase dává myším pré. Užívám si těch (doufám!) posledních měsíců, než drahou Babetku schlamstne školka. To se pak asi každodennímu převlékání nevyhnu.
Zatím tedy třikrát sláva babičkám, co dávají prvorodičkám možnost revoltovat ve svém vlastním bytě jako puberťáci, jejichž rodiče odešli do kina.


P.S. Babu, zítra si pro tebe jedem, protože jinak už se ustýskám!
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 15:30 | Reagovat

Ta rodičovská láska musí bejt tak krásná :)

2 Limeo Limeo | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 20:15 | Reagovat

To víš, mě babička vždycky říkala, že vnoučata jsou nejlepší - když začnou zlobit, můžeš je hned vrátit :D :D.
Je dobře, že je takhle zvyklá spát i někde jinde, než doma. Já jsem - prý - u babiček až někdy do pěti let spát nechtěla a vždycky jsem brečela, že chci domů :D.
No jo, občas to chce si odpočinout - a potřebují to všichni :-D. To, co ty zažíváš, když je Babetka u prarodičů zažívají studenti při dnech volna :D :D.

3 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 28. dubna 2015 v 21:59 | Reagovat

[2]: Akorát studentům při volnu nestraší druhá škola za zadkem, jako Indy prvorodičce. Až jednoho krásného dne vypakuju k babičce oba najednou, asi se picnu radostí (než nastane totální anarchie následovaná několika desítkami hodin stýskání)

4 Tanhaya/Fanynka witch Tanhaya/Fanynka witch | Web | 1. května 2015 v 23:22 | Reagovat

Sice mi není ještě 15 a vážně nechci mít teď ani do 8 let děti, protože za osm let mi bude něco mezi 20-22(abych ne prozradila svůj věk).
Přesto si ve svém volnu ráda udělám čas, a občas si tvůj blog přečtu;-)
Píšeš pěkně a přeji hodně mateřských i jiných úspěchů:-)

5 Amelie Amelie | Web | 3. května 2015 v 22:38 | Reagovat

Nadšené hlídací prarodiče tiše závidím.

6 Dalika Dalika | 8. června 2016 v 10:38 | Reagovat

Sítě, které vás ochrání proti dotěrným hlodavcům:

http://www.montiva.cz/site-proti-hmyzu#site-proti-hlodavcum

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama