Žádný dítě je míň než jedno dítě Aneb Opuštěná

5. května 2015 v 12:12 | Vyděšená prvorodička
Když jsem minule halekala o tom, jak báječný je mít doma málo dětí, nečekala jsem, že tím přivolám stav nemít doma žádný dítě.
Jo, a přiznávám, že to vůbec nebyla taková paráda, jak jsem si představovala.


Začalo to tak. Jeden z mužových zaměstnanců si vzal v neděli volno.
Můj drahý tedy, že ho zaskočí. Ale jako to bývá (už se to stalo minimálně potřetí za sebou, při takovýchto krizových situacích je můj miláček prostě měkota), muž ochořel.
A to tak, že ani plato paralenu, tři litry česnečky, dvě horoucí vany, kytka rýmovník (co voní tak nějak agresivně citrusově, a doporučuje ji inhalovat čerstvou Velká medvědice), ani spousta spánku a ani slivovice s mlékem a medem (fuj!), nezahnala bacila, a drahoušek vypadal v neděli ráno jak oživlá mrtvola.

O nějakém fyzickém nebo duševním nasazení nemohla být řeč. Prvorodička tedy naskočila do pracovního procesu.
Původní plán nechat děti muži doma, aby se mezi pčikáním postaral, vzala za své asi v půl osmé ráno.

Po několika telefonátech a horečném balení sunaru, plenek, náhradního oblečení, kojenecké vody, čepiček, dudlíků a kočárku, jsem byla připravena na maratonem ucpanou cestu do centra.
Babička Dáma s dědou byli na cestě pro Lauru i jejího tygra, na svoje premiérové dvojité hlídání.

Poprvé jsem telefonovala v jedenáct. Pak v půl třetí. A v pět, při cestě domů z práce, mi bylo babičkou oznámeno, že mi děti vrátí v pondělí večer.
Krapet to se mnou zamávalo. Ještě ráno jsem netušila, že pustím děti na víc jak hodinu z dohledu, dopoledne jsem si nervozitou kousala nehty a v podvečer tohle!

Nicméně babička Dáma byla mile nekompromisní.

Když jsem se poprvé vzdala Babetky, musím říct, že to bylo nakonec docela bájo.
Jenže tentokrát mi společnost dělal chrchlající muž na kanapi, a ani přes moje naléhání mě nikdo neopil, aby mi trochu otupil nervozitu.
A musela jsem na tom být fakt špatně, protože si toho všiml i můj nastávající, když mě, sledujíc roh televize, místo dění v ní, okomentoval: "Ty tady sedíš jak oukropeček, seš v pohodě?"

Přežila jsem to. Ale ten divnej pocit, kdy chodíte po osmi hodinách v práci bytem, nemáte sílu dát se do nějakýho šúrovaní, ale jinak není do čeho píchnout, obě postýlky prázdný, ticho, jen hračky a dudlíky a bryndáky všude kolem...

Mít jedno dítě nebo žádný dítě je sice rozdíl, ale mít nebo nemít dvě děti, to je rozdíl ne dvojnásobný, ale na druhou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 5. května 2015 v 15:13 | Reagovat

No, mít děti má určitě i světlé stránky a určitě ti musí být smutno, když jsi doma sama, to se určitě nestane mámě jedné mé spolužačky, ta má z jednoho manželství celkem třináct dětí :D. A teď si to představ - třináctkrát vřeštící Babetku :D :D. To si nedokáži představit... Každopádně chápu tvoje "osamocení", občas je to fajn a občas ne, proto doporučuji domácího mazlíka, kočku, psa, křečka... Cokoliv, s čím by byla zábava :D :D.

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. května 2015 v 16:51 | Reagovat

Bude svatební svíčková?!:)

3 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 5. května 2015 v 20:20 | Reagovat

[2]: Bloude, už přes rok se na ni těším, ale znáš chlapy, ne?

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. května 2015 v 22:04 | Reagovat

[2]: Nemají rádi svíčkovou?:)) Tomu se mi nechce věřit!

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 6. května 2015 v 9:34 | Reagovat

[4]: Spíš mají ženy, co jim svíčkovou dopřejou i během roku, tak na tu svatební moc nespěchaj...A když strom už zasadili, a syna zplodili, tak co?

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 6. května 2015 v 20:15 | Reagovat

[5]: To si tvůj muž přímo říká o svíčkovou abstinenci :)

7 Amelie Amelie | Web | 7. května 2015 v 22:36 | Reagovat

Co já bych za to dala, mít všechny děti u babičky...

8 Nikoleta Nikoleta | 8. července 2015 v 19:31 | Reagovat

Moje maminka vždycky říkala, že když mě odevzdávala babičkám, tak si v duchu jásala, jak bude klid, jak si užijou s taťko samotu a zajdou si na pivo, na víno, do kina apod.

Když jsem se jí po přečtení tohoto článku ptala, zda smutnila jako Vy, tak mi řekla, že jenom když měl taťka chřipku a nemohli jít ven....

chce to hold nějakou činnost, a pak i ztráta dětí na druhou se dá přežít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama