Ruce jsme si umyli...Aneb Imunitní

15. září 2015 v 9:40 | Vyděšená prvorodička
Školka je parádní věc. Za peníze se tam odkládaj děti, aby rodiče mohli v pracovním procesu generovat jiný peníze. (Ideálně tolik, aby zaplatily školku a něco zbylo.)
Prvorodička to má trošku jinak.



Školka je pro nás místem sociálního kontaktu, stravovacím zařízením, a v neposlední řadě infekčním oddělením.
Neb Babeta už netráví čas ochutnáváním různých odpadků (třeba když vám z brambory odpadne oloupaná slupka na zem místo do koše), ani osaháváním žádného venkovního blé, aby pak za minutu potřebovala prstem v puse zkontrolovat počet zubů, tudíž jsem začala mít obavy o její imunitu.

A protože nejlepší obrana je útok, školka byla jasná volba. (Jo, a maj tam normálně saunu, a všechny děti se budou chodit saunovat, aby byly otužilý. Tybrďo, že jo?)

Hned první týden Babetka hrdě hlásila, že: "jsme se naučili žíkat úplně novou básničku, ktelou vůbec neznáš, maminko!"
I vyposlechla jsem si veršovánku (taky patřičně hrdě), co začínala Ruce jsme si umyli, bacilů se zbavili....

Ale někdepři tom mytí rukou se stala chyba, neboť v půlce druhého týdne dítko odpadlo.
S kašílkem a rýmečkou. Soplem. Spoustou soplu. Sopel všude. Pod nosem, v kapesníku, na rukách, na pyžamku, na zemi a na mamince.
Čtyřhodinový odpolední spánek. Celý den na gauči u pohádek. Horká vana a jitrocelový sirup. Horečnaté povídání ze spaní. Jelení lůj pod poškrábaným nosem.

Za dva dny Babetě otrnulo. Začala jsem postrádat druhý jmenovaný účel školky. To je taková paráda, vařit jenom večeře! Ale ne, musím si to zase dát, a vařit i obědy. I ty večeře. Aby mi pak Brebera, co nemá ráda mlíko, dva dny po sobě
zahlásila, že nebude papat brambůrky a masíčko, ani žádný jiný žůžo, ale pouze a jenom krupicovou kaši.

Čtvrtý den doma (vyšlo na neděli) už bylo s B. k nevydržení. Mrčela, že chce do školky, a nedala si vysvětlit, že o víkendu nepremávaj. Holt máma s Indym nejsou banda tříletých dětí.
Když ani v pondělí nebyla maminkou uschopněna, a musela se dál válet doma, pomstila se tím, že tvrdila, že si musí nutně hrát se stavebnicí (ano, se všemi 150 kousky najednou), a zároveň i s farmičkou (čítající taky pěkných pár součástek), a rozbombardovala mi tak celý obývák, kde najednou nebyla vidět ani parketa z celé podlahy, jak byla pokrytá hračkami.

A mezitím jsem balancovala s usopleným Indianou, s ochraptělým hlasem barové zpěvačky (mimochodem, u osmiměsíčního kluka je to fakt vtipný), a snažila se nepolít chroptícího tatínka horkým čajem.

Ano, bacil totiž nikdy nechodí sám, a když kosí, tak celou rodinu. (jen já si musím hrát na hrdinku, protože jinak by se o tu zvěř neměl kdo postarat)

Snahy o karanténu nemocných jsou zbytečné. V oddělené místnosti bych měla spát já, jelikož jsem jediná, koho to ještě neskolilo.

Ale kdo by pak v noci podával kapesníky a napít? Kdo by odsával soply? Kdo by rozháněl horečnaté sny?



Zkrátka, dokud jsou děti v domě, máma si nemůže dovolit být nemocná.

Teď, když je Babet opět mezi dětmi, si budu pečlivě odškrtávat počet dní, kdy vydrží nenakažená, a budu doufat, že intervaly chození do školky se budou prodlužovat a prodlužovat, že budu mít nakonec úplně imunní dítě.

Úplně nejimunnější! Muhehé!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 12:47 | Reagovat

Tak to přeju hodně štěstí :-)
Moje "maličká" ani moc nemarodila, ale bylo to spíš tím, že jsem si jí prostě čas od času nechala doma :-)

2 trb trb | Web | 15. září 2015 v 13:27 | Reagovat

to se nějak usadí. taky první rok ve školce jsme měly režim dva týdny školka, týden nemoc. občas týden školka, týden nemoc. a občas taky jedno dítě školka, druhé nemoc. a tak různě se to střídalo, až jsme vlastně do školky chodily spíš výjimečně. a nejhorší bylo, že já jsem byla nemocná vlastně pořád. protože jak mi to vysvětlila paní doktorka, tak už nemám mladé a neopotřebované tělo jako školkové děti. a co oni přes noc vyleží, to mě většinou vyřadilo na dva týdny z provozu skoro úplně.

no ale po půl roce se to začalo zlepšovat. až najednou jsem si uvědomila, že za ten druhý rok byly děti nemocné snad jenom jednou a snad jenom na dva dny. na tom posilování imunity školkou prostě něco je.

3 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 15. září 2015 v 14:53 | Reagovat

Já nevím, jestli ta školka pomůže proti nemoci. Já jsem do školky chodila i nechodila a jsem nemocná pořád. Od jisté doby.
Ale s tím mateřstvím a nemocí, to mě taky trápí. (Nebo na to myslím.) Se sourozenci o 14let mladšími jsem si užila vše možné, ale vždycky nás je doma tak nějak dost. Kdo je nemocný, může být nemocný. Když jsem ale letošní léto strávila jen s dětmi na izolaci a přišla nemoc, strašně jsem si to uvědomila. Najednou jsem nebyla schopná připravit jídlo bez návštěvy koupelny a bylo to dost náročný. Tak jsem byla ráda, že už jsou docela velký, že netuším, jak bych to zvládla s miminkama. Že vlastně netuším, jak bych to zvládla sama, být matkou sama.

přeji rodinné uzdravení, taky teď marodíme, bída.))

4 userka userka | E-mail | Web | 18. září 2015 v 9:30 | Reagovat

Doufám, že když to čtu tak pozdě, že jste už všichni čilí jako rybičky ;)
Opět moc příjemný čtení :)

5 kifaayadiab kifaayadiab | Web | 3. října 2015 v 20:04 | Reagovat

Tohle už máme doma za sebou, ale vím čím procházíte doma, je to úplně šílené období.

6 Mimulo Mimulo | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 20:00 | Reagovat

Pěkný článek, měli jsme to úplně stejně, skoro 3 měsíce jsme střídali týden školku a týden doma s nachlazením. Držím Vám palce ať je toto období rychle za Vámi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama