Už je záží? Aneb Institutovaná

6. září 2015 v 9:46 | Vyděšená prvorodička
Měsíc se s měsícem sešel, prvorodiččí trable s nechodící Medvědicí se lehce uklidnily, a hlavně, vážení, nastalo září!
A to znamená co?
Co?

Konec věčným Babetím otázkám:
"Mami, je dneska slpen?"
"Ano, ještě dva týdny bude srpen."
"A po slpnu bude záží, že jo?"
"Ano, až skončí srpen, začne září."
"No, a v záží půjdu do školky."

Tak jsme se dočkaly(i).
Sice to vyšlo krapet natěsno, když Prvorodička s Indiánem dorazili do Prahy v neděli, v pondělí večer pak Babeta, a v úterý hurá na to, žádná aklimatizace v metropoli, přivykání vzduchu bez kyslíku, žádné postupné zavádění režimu brzkého vstávání.
To si teda chtěla prosadit hlavně Prvorodička, neboť je to celoživotní boj s budíkem.
A pomalý starty. Nás všech. Jen tatínek zvládne třikrát zignorovat zvonění a pak najednou vyskočit v plné provozní teplotě.

S dětma jsem dělala celé jejich krátké životy na tom, že vstávání, rozkoukávání, snídaně a oblékání probíhá v tempu maximálně hlemýždím.
Celé nám to zabere plus minus hodinku (po jejím skončení Indy uléhá k rannímu odpočinku)

No, a najednou akce hurá, během 40 minut nasnídat a obléknout Babetu a Prvorodičku, oběma dozorovat čištění zubů, uhladit culíčky, aby z nich netrčely vlasy, zatlačit nervozitu prvního dne v žaludku a vyrazit svižným koničím hopkáním (Breberka odmítla jít jako člověk, a musela si celou cestu vyklusat. Ano, ržála taky).

Pak najít správnou třídu (ze dvou možných druhý pokus), vysvětlit jaký obrázek v šatně je její a co to znamená, vyfasovat stejný obrázek na šňůrku na zápěstí - aby paní učitelky taky věděly, kam s Babetou, a tradá si hrát.

Breberka si sedla na gaučík vedle mě, a koukala po dětech. Půlka si hrála, druhá brečela, rodiče bezradně šoupali nohama, a zkoušeli svoje dítko spárovat s dítkem jiného rodiče, aby mohli odejít do práce.

Úkol zněl jasně, během prvního dne zůstávají rodiče ve školce, aby se prckové v hysterii nerozplácli na zem hned zkraje.
Další dny se dítka nechávají bez rodičí přítomnosti delší a delší dobu až hurá, potomek je integrován.

V osm jsme byly ve školce, v půl deváté Babeta zahlásila, (po tom, co na třetí pokus našla mluvící dítě: "Maminko, já jsem se ptala chlapečka, jak se jmenuje, a on mi to nežekl. On vůbec nemluví." ) že bych se měla jít postarat domů o Indyho, učitelka pokrčila rameny a že se mám stavit v půl jedné. S tím jsem byla vykázána ze školky.

Doma pak podivně pusto, a Indy celej nervózní, že není Bambule v dohledu.
V půl jedné pak holčičí pláč, že nechce ze školky domů.

Zamačkávám slzu, a vypouštím potomka z hnízda...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 6. září 2015 v 10:16 | Reagovat

:D to je výborný, zase překvapila ;)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. září 2015 v 10:39 | Reagovat

Řekl bych, že potomek snáší bezhnízdný stav celkem dobře :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama