Jak to bylo o prázdninách Aneb Nemocniční

6. října 2015 v 21:23 | Vyděšená prvorodička
Pravidelní (i ti méně) čtenáři si jistě všimli prvorodí blogové absence během slunných měsíců.
Jo, můžu vám vykládat, jak jsme sjížděli hory (protože tam nebylo osumdesát stupňů ve stínu, jako jinde v republice), jak jsme se chodili koupat na Slapech (tady bych chtěla předeslat, že to se opravdu stalo. Jednou. A bez dětí), jak jsme dlabali nanuky k snídani jako v té písničce od pana Nohavice (jak říká Babeta), nebo taky jak jsme na čtvrt roku sbalili kufry a vyjeli za exotikou.
Ale nebyla by to pravda.
Moje léto se neslo v duchu úplně opačném.


A může za to Velká medvědice.
Začalo to přiskříplým prdelovým nervem (terminus technicus by Velká medvědice) a skončilo ozařováním.
Tedy, doufám, že skončilo.

Během jara se Velká medvědice dostala od rozcvičování skříplého nervu (které nezabralo), přes CT kvůli možné vyhřezlé ploténce až k podivné diagnóze osteolytického ložiska.
Při jejím návratu z nemocničního vyšetření jsem jí od sporáku hlásila, že se jim začíná rozpadat nejoblíbenější pánvička (ale že to spravím).
Medvědice opáčila, že i jí se rozpadá pánvička.
A začala chodit o holi.
Nejdřív o jedné, pak o dvou.
Následovala technická kontrola v nemocnici. Za čtrnáct dní, co si tam válela šunky, jí oskenovali všechno, na co měli ve špitále mašiny.
Hlavu, srde, plíce, celé krevní řečiště, kosti, ruce, nohy, moč, krev i kousky kostí.

A diagnóza se stávala podivnější a podivnější.
Doktoři si ji mezi sebou posílali jak pinpongáč, ovšem s patřičným prodlením. Holt prázdniny, vedro, dovolená....a navíc prostě nevěděli, co jí je.

A co dělala Prvorodička? Venčila děti a psa, zalívala kytky na balkoně, a na zahradě (v největších vedrech s jedním až dvěma dětmi, tříkilometrová cesta do kopce, pak rozbitá pumpa, na rajčata a jinou zelenou stravu padlo 200l vody na jedno zalití, do toho vyschlá studna...zahrádkářský kolonie jsou prostě bezva), sklízela okurky (salátovky i nakladačky), rajčata, cukety, saláty, pórky a mrkev, podávala vodu a kafe, a talíře s jídlem, sem tam i prvorodičkou uvařeným, sundávala Matce rodu kompresní punčochy a drbala jí záda ve sprše, věšela prádlo, přikrývala Velkou medvědici a strkala jí pod nohy polštářek, a hlavně, co byl můj největší úkol?
Podávat věci. Jaký? No, nejrůznější. Ty, co jsou vysoko v polici. Nebo vysoko a až vzadu. Jako třeba zavařovací hrnec.
Nebo ty, co jsou nízko. Třeba pod kuchyňskou linkou. A nebo vůbec všechno, co je zrovna mimo Velkomedvědí radius. Telefon, ovladač, berle...
Na Vysočině jsem byla ve dvou až třítýdenních blocích, a mezitím jsem na otočku v matičce Praze vyprala, vyžehlila, a nakoupila chudáčkovi mužíčkovi, co pro samou práci ani nestíhal zajít pro chleba.


Jedna známá na mě valila oči, jaká jsem hrdinka.
Prd, říkala jsem jí.
Protože co je lepšího, než trávit léto mimo rozpálenou metropoli? I když to nemá úplně šťastné důvody.
Myslím si, že i prckové byli nadšení ze stálého přísunu horkých okurek (Jo, to mi přišlo docela vtipný, jak je člověk zvyklej na okurku z lednice, a najednou ji utrhne ve vyhřátým skleníku. To je úplně jiná zelenina, fakt.), procházek v lese při cestě na zahradu, z Matky rodu, co ochotně hraje pořád ty stejné hry, a dokonce i z berlí Velké medvědice, se kterýma je fakt sranda, a dají se použít na spoustu věcí.

A proč vám to dávám vědět až teď? Velkou medvědici už osvítili, a jí se lehce ulevilo. Dokonce do postele už se uloží bez žádosti o doprovod.
A každým týdnem je jí líp a líp.

Prvorodičce pomalu padá kámen ze srdce a blýská se na lepší časy.
Takže mi přejte, ať si namůžu záda jen docela málo, až budu rýt záhonky (když jsem vykopávala brambory, skolilo mě to na čtyři dny, to jsem myslela, že ani neuzvednu Indyho), a Velké medvědici, aby si je na jaře už osela sama!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 7. října 2015 v 15:35 | Reagovat

Tak ať tu činnost krtků zvládneš v pohodě a Velké medvědici přeju, aby si krom těch brambor mohla zasadit i mrkev, rajčata, okurky salátovky i nakládačky, cukety, pórek..., no prostě jí přeju pevné zdraví a spoustu síly.:-)

2 Johana Johana | 10. října 2015 v 20:57 | Reagovat

Taky držím palce, ať je brzy vše v pořádku, kravka ať se podzim neprodává a na jaře se zaseje! :-)
PS: Miluju Váš humor! Díky za každý nový článek :-)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 11. října 2015 v 16:22 | Reagovat

To zní jako dobré zprávy, to jsem ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama