Strašidelný příběh s hebkým koncem Aneb Dušičková

2. listopadu 2015 v 20:06 | Vyděšená prvorodička
V předvečer Všech Svatých se dějí nejrůznější věci. Někdo si oblékne zábavně-morbidní obleček a jde pařit, někdo vykuchá dýni a další pálí svíčky po stovkách na hrobech svých nejbližších.
Prvorodička se rozhodla nic z toho nepodniknout, ale jedno z jejích dětí mělo názor, že aspoň trošku oslavit by se to mělo.
A tak tu pro vás mám naprosto pravdivý děsivý příběh.


Snášel se večer, za okna se už dávno připlazila tma. Takové poklidné usnutí dne. Tak zvláštně klidné, až bylo zlověstné.

Krotitelka dravé zvěře Prvorodička musela čtyřikrát zapráskat bičem, než se šelmy konečně uložily ve svých klecích, a přestaly na sebe přes mříže prskat.

Unavená žena se ale nechystala spát. Před ní se vršila hromada svršků velká jako šapitó a čekala na vyžehlení.

Do jejího monotónního pobrukování pronikal jen dech žehličky a lachtaní šplouchání z nádrže, kde svou chvilku klidu trávil principál.

Jenže Prvorodiččino podvědomí stále tušilo blížící se nebezpečí. Ani horká pára od žehlení ho nedokázala uklidnit.
Hodiny tikaly, a krájely večer směrem k noci. Už desetkrát zazněl zvon z kostela v dálce.
Když už se zdálo, že ten klid je k nevydržení a z hromady práce zbýval poslední kousek, ozvalo se odněkud:

"Mami, pojď sem. Pojď se podívat, co Indiana dělá!"

Prvorodička si vzdychla, otřela si upocené dlaně do sukní a vydala se zjistit, odkud se ozývá tajemný hlas.
Když opatrně otevřela dveře, ozvalo se děsivé zavrzání.
Ve tmě nebylo vidět nic jiného, než dvě vykulené oči. Rozžala proto malé světýlko....

...a stanula tváří v tvář vchodu do jiné dimenze.
Celá čtvrtina místnosti zmizela, a v příšeří zářila jen bílá díra. V opačném rohu se krčila v posteli Babeta a prstem ukazovala do běloby. Mezi cáry povlečení rozeznala něco, co dříve bývalo jejím druhým dítětem, ale teď stěží rozeznávala hlavičku Indyho pod nánosem neznámé bílé hmoty.

Tatáž pasta pokrývala jeho postýlku, jeho ruce, pyžamo, nohy, dudlíky, vlasy, uši, hračky...

S Prvorodičkou se zatočil svět a pak jen měkce dopadla do temnoty.



Jo. Ten zmetek za týden na Vysočině povyrostl tak, že už dosáhne na můj noční stolek. Povedlo se mu sebrat tu největší pikslu krému na světě, otevřít ji (Jak, to je mi záhadou, protože to neumí ani Breberka.), a do čista ji vypotřebovat na zkrášlení sebe, postýlky, pyžama, povlečení a všeho v dosahu.
Fakt. Všechen obsah byl vyšťouranej a plechovka vypadala, že tam nikdy ani žádnej krém nebyl.
Proto byl najednou takovej klid.
Myslela jsem, že se picnu. Uklízení té spouště mi trvalo asi dvacet minut, včetně kompletního převlečení postele i Zmetka.
Jak jsem byla naštvaná, zpucovala jsem i Babetu, že ho nepráskla dřív. A tajně (a pak i nahlas) jsem mu přála, aby mu aspoň bylo pořádně blbě, jestli kus toho krému sežral.
A Zmetek se smál, až se za bříško popadal.

Ale uznávám, že i pozitivum jsem si na tom našla. Indiana byl pak strašně krásně heboučkej...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 23:45 | Reagovat

Dobrá vizitka pro tvůj krém :-) Představuju si a směju se!

2 Dlažební Kostka Dlažební Kostka | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 18:52 | Reagovat

Nikdo ji nikdy neviděl. Ale myslím, že to byla bílá díra.

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 13. února 2016 v 4:03 | Reagovat

Jo, jo , děti umí různé věci. Moje nejstarší dcera svého času zmazala sebe , postýlku i vše kam dosáhla vlastním ho...m v době, kdy jsem myslela, že už se oddává sladkým snům. Buď ráda, že to byl jen krém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama