Střemhlav Aneb Rozlítaná

13. listopadu 2015 v 16:57 | Vyděšená prvorodička
Říká se, že je rozdíl mít dítě a nemít dítě. Ale jestli jedno nebo dvě, to už je fuk.
Pod to se klidně podepíšu. Jen dodám, že je rozdíl mít dítě a mít LEZOUCÍ DÍTĚ BEZ PUDU SEBEZÁCHOVY.



Indy to vzal hopem. Dlouho byl línej jak veš, hlavu nezvedal, neotáčel se a vůbec, vnutil mi zdání, že tohle druhý mateřství bude pohoda džez.

Jééénže. Jakmile se začal plazit, nastal teror. Během tří týdnů od prvního pohybu směrem vpřed (narozdíl od Babety se vůbec neobtěžoval s plazením zpátečním) zjistil, že se dá běhat i po čtyřech, a další týden už suverénně visel.
Jakože se přitáhl v kleče za hranu stolu nahoru, lhostejno kam se mu rozjely nožičky, zasekl se někde palci u nohou, a spokojeně tak setrval, dokud mu některý z pevných bodů neujel, a drobeček se s hysterickým pláčem nesesul k zemi.

Ted', v deseti měsících svého života, se dožaduje chození za ruce. A to nejlíp tím, že se chytí té nejnestabilnější věci v místnosti, postaví se na špičky, frajersky pustí jednu ruku a volá: "Mamamamamam...."

A co udělá nepoučitelná Prvorodička? Samozřejmě, že nenechá dítko, aby si nabilo kokos, ale přispěchá mu na pomoc.
Jakmile ten malý terorista ucítí máminy ruce na deset čísel daleko, pouští se a hledá prsty, které by sevřel do svěráku.
Pak následuje další hysterie, když ho mamina usadí dřív, než mu přijde vhodné.

Ty tam jsou chvíle, kdy jsem zvládla vařit, zatímco se Indy batolil kolem. Teď neomylně osciluje mezi rozpálenou troubou, Babetiným nočníkem a televizí. (taky nevím, proč si tenkrát můj drahý muž musel vybrat televizi velikosti letiště. Asi chtěl, aby někdy v budoucnu bylo to nezvedenější z jeho dětí zabito řítící se osmdesátikilovou plackou. Z téhož důvodu umístil bednu nikoli na zeď - kde by byla před Indyho spáry v relativním bezpečí-, nýbrž na nízký stolek. Akorát tak, aby se osmdesáticentimetrové děcko mělo kde opřít, aby se mu do té telky líp plácalo.)

Stejně pohlavě, jako do postupného ničení interiéru, se Indiana vrhá i k sebedestrukci.
Manželská postel je dost velká, a zdála se být dobrým řešením, když už přebalování Indyho na stolku přestalo být úplně bezpečné.
Ale ten malý satan má přesně vypočítanou tu vteřinu, kdy ho máma musí pustit, aby rozbalila čistou plenku, a v tom okamžiku je u kraje postele.
I Prvorodička už je každodenním tréninkem vycepovaná. Pravda, někdy není úplně ve formě, nebo své pohyby provádí pouze v tréninkovém tempu, takže nechytí sebevraha před hranou postele, ale až v letu dolů.
Naštěstí tohle je jeden z okamžiků, kdy Indy nemá hysterický záchvat (tak jako když mu něco zakážu se slovy "Tytyty, do nočníku se nehrabe, budeš mít hnusný ručičky a budem ti je muset uříznout u samýho ramene!"), když si chvilku povisí hlavou dolů po tom, co ho Prvorodička v poslední pikovteřině chytila za kotník.

Za tu krátkou chvilku mobility se už Indy stihl zavřít do krabice (už jsem říkala, že si doma rádi hrajem s krabicema?), když se u ní pokoušel postavit, karton to nevydržel, a krabice se na něj převrátila. Přesně jako v humorných videích s koťátkama.
Odešel z kočárku na beton. Po hlavě. Ale měl čepici, tak se brzy otřepal, ani na pohotovost to nebylo.
Zaseknul se pod babiččiným konferenčním stolkem. A nešel ani tam ani ven.
Zavřel se i s dveřma.
Převrátil na sebe telefonní stolek Velké medvědice plný všelijakého harampádí (asi ho budem muset vyklidit a uklidit. Jednak už pevný linky ani nevyrábí, a jednak je to v Medvědičím bytě pro Indyho naprosto strategická záležitost).
A převrátil na sebe Matku rodu. Ta naštěstí zabrzdila o křeslo a zkáza nebyla dokonána.

Takže až mi zas budete při odpolední kávičce někdo vyčítat, že neposedím, věřte, že to není můj naturel, jen čistý mateřský pud (nejen sebe)záchovy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 18:10 | Reagovat

Zrovna dneska tu byla kamarádka s prckem. Byli jsme venku, pálili suché větvičky a dělali podzimní úklid :-) A ona si za celé tři hodiny nesedla ani jednou :-) Ani se nepokusila :-)
Jo jo, já už to mám třikrát za sebou, naprosto to chápu :-)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. listopadu 2015 v 18:36 | Reagovat

Skvěle jsi to napsala, představovala jsem si každý detail. Pevně věřím tomu, jaká fuška to musí být.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. listopadu 2015 v 14:36 | Reagovat

Moc pěkně popsané kalamitky! skvěle se bavím, částečně proto, že mám velmi živou fantazii a částečně proto, že sám nikoho nechytám :-).

4 es es | Web | 19. listopadu 2015 v 20:56 | Reagovat

hezky napsané

5 eMimino.cz eMimino.cz | E-mail | Web | 2. prosince 2015 v 12:22 | Reagovat

Dobrý den,
Váš blog nás baví! Rádi bychom s Vámi spolupracovali, ale na blogu jsem nenašla e-mail. Prosím o zprávu na info@emimino.cz.
Děkuji, admin Monika

6 Hausfrau Hausfrau | Web | 10. ledna 2016 v 21:00 | Reagovat

Tak to je naprosto přesné.

7 Eva Eva | E-mail | Web | 9. února 2016 v 21:16 | Reagovat

Moc pěkný a vtipný článek. Jako kdybych viděla sama sebe před 2 lety :-) Držím Vám palce, ať si aspoň někdy to teplé kafíčko vypijete :-)

8 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 13. února 2016 v 4:09 | Reagovat

A taky je prima pocuc , když se ti jedno z dvojčat chystá spadnou po hlavě ze schodů a druhé se řítí pod kola rozjetého motocyklu. Kterého máš dřív chytat, můžeš si vybrat. Buď ráda, že máš jen jedno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama