Miminčí bydlení Aneb Proprietky

22. března 2016 v 20:49 | Vyděšená prvorodička
Když byly Babetce asi tři měsíce, navštívila mě dětná kamarádka a potěšeně prohlásila: "Konečně to tady začíná vonět dítětem." A nemyslela jen vlhčené ubrousky a podělané pleny vanoucí si i přes moje protesty z koše.


Spíš se po bytě v nepravidelně velkých kvadrantech povalovaly různé dětské věcičky.
Dudlík, lahev s čajem, taška na přebalování, dudlík, poslintaná plínka, poslintaná hračka, počurané tričko, co si Prvorodička ve spěchu sundala a hodila ho tatínkovi na pracovní stůl, dudlík, dudlík, lahev od mléka, dudlík...

Malé miminko, málo a malých roztroušených věcí, větši mimino, více a větších miminích věcí....no a tak to pokračuje téměř exponenciálně.
Nevěřím žádnému rodiči, že nikdy neobjevil v pracovně (sušárně, trucovně, domácí posilovně, sauně nebo jiné běžně pro děti zapovězené místnosti v libovolně velkém bytě či domě) ztracenou dětskou ponožku, poslední kousek skládačky, miliontý kousek lega nebo okousanou pastelku.
Zkrátka, čím je potomče starší, tím víc jsou všechny místnosti poznamenané jeho přítomností.

U stolu zaclání jídlení židlička (skládací, kovová, aby k tmavému masivu vůbec, ale vůbec neladila), v koupelně se vyhýbáme stoličce u umyvadla. Na záchod se přestěhoval nejen nočník, ale i miniprkénko (co sice má díru na pověšení, ale k přivrtání háčku nás to nedokopalo. To radši kopem do prkýnka), na mužově nočním stolku se štosují rozečtené pohádky, šuplák v kuchyni je plný plastových lžiček i sofistikovaných příboříčků, co Babu různě podostávala, v poličce oblíbené dětské hrnky s jedním, dvěma nebo žádnými uchy, u skříně (jediné, co jsem si v bytě vymrčela) straší malé proutěné křesílko, co si tam Babu odkládá večer oblečení. Z toho plyne - spousta dětského oblečení.
V zádveří botky, a bačkorky, a holínky, a deštníček.
Pod stolem kolo (se nám tam totiž náhodou úplně parádně vejde. Jako na jediný místo v bytě)
U zrcadla sponky. A gumičky. Tisíce gumiček. A čelenky. Jo, zmínila jsem gumičky?
Na vaně šampon s princeznou. Na gauči spešl háčkovaná holčičí dečka, na věšáku bundička. A bundička. A kabátek.
Na jiném věšáku župánek...


Jo, a mluvila jsem už o hračkách? Ne?
Ale i tak se vám už z toho množství věcí točí hlava, co?
Tak. A teď si to vynásobte dvěma. Je fakt, že Indyho arzenál je zatím těžce podhodnocen. Asi tak v množství jedna ku čtyřem. Ale jak už jednou někdo poznamenal, čím větší potomče, tím víc a větších věcí.

Myslete na to, vy bezdětní, až budete jednou zařizovat hnízdečko lásky. Vybrat jednu místnost coby dětský pokoj a zbytek dyzajnovat podle sebe je čirá utopie.

Můžete namítat, že to tak daleko zajít nenecháte.
Teď jsem byla u kamarádky, co dlouho vzdorovala.
Celý den trávila přenášením rozkramařených hraček, neúnavně oplachovala lžičky hned, jakmile je dítko naposled vyndalo z pribiňákové pusy, plenky schovávala do komody vedle přebalovacího pultu, spolu se všemi krémíčky, mastičkami....židličku od stolu uklízela do komory...
Pravda, všechna čest, když dítko usnulo, bylo tam docela příjemné posezení u vínečka bez keců o dětech.
No, a trvalo to přesně do druhého roběte. Přišlo záhy po tom prvním.

Když jsem k ní pak přišla vítat nového človíčka, hned to tam tak nějak zavonělo dítětem....


P.S. Při večerním kolečku bytem, kdy se snažím zkulturnit byt, než se postavím s lahvinkou k zaslouženému blbému seriálu a žehlení, se chlácholím tím, že stačí tak dvacet let vydržet, a můžu si budovat hnízdečko lásky, jak mi bude libo.
Pro ty účely kupujem chalupu, kde chci zestárnout.
Tak mi držte palce, ať ti moji haranti nemají moc harantů, abych si aspoň na starý kolena mohla dyzajnovat...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 22. března 2016 v 23:15 | Reagovat

Zjistila jsem, že nejvíc dětského bordelu se hromadí v ložnici, protože ta je krásně zastrčená a na její úklid už mi nezbývají síly. Většinou když tam dojdu, vidím jen postel a možnost spánku :-)
Já hloupá jsem si myslela, že se děti časem naučí uklízet, ale ono ne...
Nemluvě o tom, že se v ložnici hromadí oblečení po starších, na tu mladší :-)

2 Hanka Hanka | E-mail | Web | 23. března 2016 v 8:05 | Reagovat

To mě děsí, i když je pravda, že máme pidi mimi a pidi věci se také začínají nebezpečně motat všude kolem, jediná neposkvrněná místnost je záchod - nočník ještě nepotřebujeme a vlastně komora, protože ještě z ničeho nevyrostla a balkón, protože je ještě zima. Tuším ale, že to nebude mít dlouhého trvání a vysvětlí mi to :D

3 Fredy Fredy | Web | 23. března 2016 v 8:09 | Reagovat

bezvadný článek :-)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 23. března 2016 v 8:58 | Reagovat

Ano, třetí měsíc je ten mezník..:)

[1]: Já jsem se nejvíc naučila uklízet, když jsem se odstěhovala :)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. března 2016 v 9:06 | Reagovat

[4]: Jo, to já taky, když jsem se stěhovala k manželovi, ale po rozvodu jsem zpět a tady je to zaručeně začarovaný :-)
A nebo to dělá to třetí dítě, no...

6 baji baji | E-mail | 23. března 2016 v 15:03 | Reagovat

Jen se netěšte, po dětech přijdou vnoučata a jejich rodiče, tedy ty vaše děti, začnou přenášet ty jejich věci k vám a je to zase to samý. Zase je potřeba místečko a zase vám někdo ničí nábytek ( nechejte ho, vždyť je ještě malý),a vy budete rádi, že máte pro sebe aspoň tu ložnici, kam se občas ukryjete.

7 dadainka dadainka | Web | 23. března 2016 v 20:33 | Reagovat

Já neuklízím :-)

8 Jana Jana | Web | 30. března 2016 v 21:57 | Reagovat

Pěkný článek, moc jste mě pobavila. Gumičky a sponky máme taky úplně všude a na podzim sbírám po celém bytě kaštany :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama