Nevychovaná Aneb Správné stolování

13. dubna 2016 v 14:38 | Vyděšená prvorodička
Prvorodička je vyvrhel společnosti. Velmi výjimečně konzumuje cokoli u stolu. A taky málokdy teplé. Drobí. Jí dost často z přímo z hrnce. A zásadně lžící. I když si ty knedlíky musí předtím nakrájet.


Učíme naše robátka správnému (a příjemnému) stolování. Všichni spolu na jednom místě v kuchyni, každý vlastním příborem. Nejdřív polévka, potom hlavní chod. Dezert nakonec, a jenom za odměnu.
Lehká konverzace u stolu není zapovězena, ale s plnou pusou se nemluví.

Tolik teorie.

Praxe je malinko jiná.
Jelikož Indiana zatím naprosto ignoruje princip příboru, vystačíme si se lžičkou. Ale hajdalákovi připadá samokrmení příliš pod jeho úroveň.
Navíc lžička má dva konce, a kdo se má vyznat v tom, kterej patří do pusy, že? A máchat ji předtím v nějaký šlichtě? Zbytečnost. Máchat se dají ruce.
Ruce můžou opatlat pusu. A stůl, a židli a mámu a ségru a podlahu, a z nějakého prvorodičce neznámého principu i věšák na bundy, kliku od dveří do obýváku, ačkoli k oběma cílům je to asi metr a půl do dálky a výšky od zdroje patlání.

Aby se tedy rodina nažrala a Prvorodička zůstala celá, uvolila jsem se Indyho krmit do té doby, než pobere tolik rozumu (nebo než ho nechám natolik vyhladovět), aby transportoval jídlo tam, kam patří, a to odpovídajícím způsobem.
(ačkoli drobnému frístajlu se taky nebráním. Babeta jedla špagety rukama asi do dvou let, protože jí prostě na tý vidličce nedržely.)
Vypadá to tak, že maminka vaří, chystá stůl, krájí masíčka dětem, pak všechny usadí na správná místa, chopí se vidličky, hladoví, mlsně se kouká na Indyho porci, krmí prcka, kterému je to všechno úplně šumák, tajně uzobává soustíčka z jeho porce (s výmluvou, že je to blbě nakrájený, že by se mu to nevešlo do pusy. I když je to nesmysl, protože kam se vejdou tři piškoty najednou, tam se vejde všechno.), a čeká, jestli tatínek po jídle vezme krmící štafetu. Nevezme.

Babu se nimrá v jídle, Indy se snaží okousat stůl pusou plnou drobků, Babu se vyptává na ingredience večeře, Indy vynalezl novou hru na shazování čaje ze stolu, táta kouká na telku, Babu nemá čím zapít polívku, Indy musí nutně demontovat dětskou židličku, na které sedí, Prvorodička kručí, Babu se zlobí, že jí nejde vidličkou napíchnout hrášek, Indy se zlobí, protože nevidí na tatínka.
Prvorodička rezignuje a sežere Indymu zbytek večeře.

Pak rychle napustit vanu, svlíknout obě děti, zahnat je s tátou do koupelny, přidat ke zbytku Babetiný večeře vlažnou porci z hrnce (v tom lepším případě. V tom druhým zahodit Babetí zbytek do hrnce. A ve třetím případě na mě ani nic nezbude) a odnést to v poklusu do obýváku k televizi.
Jinde se nedá jíst, protože bych nejdřív musela sklidit nádobí ze stolu a to by mě připravilo o cenné vteřiny klidné večeře.

Při prvním výkřiku tatínka v koupelně zahazuju jídlo (ehm, samozřejmě jsem chtěla napsat v klidu dojídám) a běžím svého drahého zachránit.
Jediným možným způsobem. Vynést vzpouzející se mokré nemluvně z koupelny.
Když je Indyho hysterák utišen, kňourající Indián osušen, do pyžama převlečen, a do postele odvlečen, začíná Prvorodičce další kolo.
Dopustit Babetě vodu ve vaně (protože po sourozeneckém cákání se její objem dost zredukoval), udělat tatínkovi čajík, kousnout si muffinu, uklidit kuchyň, schovat krabice s hračkami, dát Breberce pastu na kartáček, kousnout do muffinu, roztřídit dětské oblečení na "ještě nositelné" a "špinavé jak prase", to odnést do koše na prádlo a udělat si zaslouženou večerní kávu.

A teď mi jako řekněte, kam se mi má jako vejít nějaké pohodové a pohodlné stolování? Co raděj odborníci, abysme neměli žaludeční vředy? Jíst pomalu a v klidu. Ideálně vsedě.

A já se ptám, to jako oni nemaj nikdo žádný děti?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 15:17 | Reagovat

Odborníkům se rodí děti zásadně až v konečné fázi pubertálního věku, tedy asi třicetileté.
U nás taťka na krmení naštěstí fungoval. Teda, tenhle druhý. Za manželství jsme v kuchyni stolovali sami, neboť tatínek se nemohl koukat, jak se v tom patlaj a svoje jídlo si nosil do obýváku.
A možná proto tenhle taťka funguje, páč po předchozích zkušenostech už jsem mu nedala šanci :-)
Jak se narodila princeznička, ztropila jsem hysterickou scénu, že u prvního domácího koupání prostě musí být a žádný do práce, u kojení mi seděl u ruky a podával podle potřeby.
A že jsem princezničku kojila velice často a velice dlouho. Dokázala i hodinu tahat, jen s občasným zadřímáním.
Ano, pak krmení pevnou stravou nevázlo. Já začala, on do sebe naházel jídlo a přebral nástroj. Když začal on, já jsem se v klidu a beze spěchu najedla...

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 16:07 | Reagovat

Já mám s vidličkou a špagetama problém dodnes! Pro jistotu si je před vařením lámu na pidi kousky :)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. dubna 2016 v 8:17 | Reagovat

Odborníci pracují většinou s idealizovanou skutečností, aby jim aspoň něco vyšlo, protože jinak by museli připustit, že realita je tak mnohotvárná, že při tom obrovitém počtu kritérií ji vlastně ani není možné popsat, natož něco opravdu užitečného a obecně platného poradit :-).

4 Lenin Lenin | 14. dubna 2016 v 10:55 | Reagovat

Já jím, když dítě spí. Čili od 12-14:30 a od 19:30 do 1:00. Pak jdu spát i já. Díky tomu sice pořád vypadám jako těhotná, ale vředy mít nebudu... :-D

5 B. B. | Web | 17. dubna 2016 v 23:06 | Reagovat

Mám takový pocit, že tvé povídání by vydalo na knihu. Vše je velice čtivé a věřím, že by si kniha našla opravdu hodně čtenářů (schválně neříkám čtenářek, určitě by se tajně přidávali i tatínci, pro porovnání, však chápete). Jinak ti moc děkuji, že mi tímto zprostředkováváš mé vytoužené mateřství. Díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama