Smečka Aneb Vopravdicky vyděšená

7. června 2016 v 22:54 | Vyděšená prvorodička
Když jsem poprvé počůrala papírek a objevily se dvě čárky, vyděsila jsem se na okamžik.
Můj adoptivní děda (co je asi o třicet let starší než já, takže na tento titul absolutně nemá nárok, ale hrajem tu hru už leta) mi nabídnul pivo, neb jsou v něm vitamíny a vůbec, pomáhá na všecko.
Během půl hodiny se mi všechno rozleželo v hlavě, a pak jsem jen přijímala gratulace.



Podruhé jsem počůrala papírek už s takovou tou podvědomou jistotou, že uhádnu počet čárek. Vyděšená jsem nebyla ani trochu.
Sourozenec je super, sice Indy byl v plánu krapet později, ale rok sem rok tam.

Když jsem naposled čůrala na papírek, vícero čárek se mnou dost zamávalo.
Jednak Indymu rostly zuby (hlásím, že má skoro všecky, co potřebuje), jednak jsem akorát dotruchlila po Velké Medvědici a její bodré dobré rady i pomocné ruce mi v tu chvíli dost chyběly, akorát jsme koupili barák a zrovna se rozhodli, že tam budem bydlet, až se jednou děti rozletí studovat (nebo do roboty, porotže nikdy nevíš, co z nich bude). Taky jsem čekala na antikoncepci.
He, teď si říkám, že dítě je stejně nejlepší antikoncepce, jen já jsem asi nepoučitelná.

Takže to pravé vyděšení vlastně začíná až teď.
Možná za to může to, že mám minulé těhotenství, porod i první měsíce totálního vyčerpání z nedostatku spánku (kde že jsou ty časy, kdy jsem pařila do rána a pak šla normálně na přednášku nebo do práce) pořád ještě živě v hlavě.

A víte co?
Jasný, těším se na dalšího prcka.
Ale vůbec se netěším na oteklý nohy, bolavý záda, pálící žáhu, sprinty do porodnice, tuny špinavýho prádla a kamiony podělaných plen. Ačkoli to poslední stále ještě probíhá. Takže se to vlastně jenom znásobí.

Taky první těhotenství je pohoda džez. Spíš, kdy chceš, když je muž v práci, nemusíš hnout prstem a jen koukáš na telku. Nebo naopak chodíš na procházky, potkáváš kámoše, co se bojí, že s tebou přestane být sranda, až porodíš, a všichni se tak nějak těší s tebou.

Při druhým těhotenství řešíš hlavně to, aby se ti budoucí sourozenci měli nejradši na světě a nebrali si hračky. Když na tebe padne lenora, hromada prarodičů ti ten jeden kus klidně na pár dní pohlídá.
Kámoši se občas nabídnou na procházku, protože jedno dítě banda dospělých uhlídá, ne?
A taky, seš matka hrdinka, když čekáš podruhý.

No a při třetím těhotenství už si všichni klepou na čelo. V tom slušnějším případě.

Při lehké ranní nevolnosti máš na výběr, jestli si dáš sprint do školky, nebo přebalíš podělanýho Indyho. (jako by to tušil, vybere si vždycky okamžik, kdy mám problém v sobě udržet i čaj. Takže sehnout se k němu, už tak dost náročný s mým nízkým tlakem, a zlikvidovat napáchané škody, je zhola nemožné. Napáchala bych daleko víc škod a pravděpodobně způsobila Indiánovi doživotní traumíčko)

Při odpoledním kolapsu ignoruješ hromadu nádobí, co se tak různě povaluje po bytě, zvlášť od té doby, co Indiana dokáže otevřít dvířka u linky a nosí všemožně hrnce, poklice, mixery a metly, ale stejně si musíš nastavit budíka, když jdeš zalehnout ke spícímu batoleti, abyste stihli vyzvednout Babetu ze školky.

Nákupy nenecháš na muži, protože nakupuje sice samý dobroty, ale nic z toho se nedá připravit do dvaceti minut a na větší kuchtění není energie. A taky nikdy nekoupí dost kefíru, nealko piva a ovesných sušenek. Ano, to budou pravděpodobně moje současný těhotenský chuťovky.

Kamarády ani nechceš vidět, protože je jasný, že spolu při pobíhání po hřišti ani pár slov neprohodíte.

A navíc se přidávají ty drobný starosti. Jako třeba jak budu vyndávat Indyho z postýlky, až na něj přes břicho neuvidím. Kdy se definitivně budu muset vzdát nosítka, které je teď mým nejlepším přítelem, protože mi nabízí obě ruce volné. (ale zase začíná tlačit na břicho. A jo, ve čtvrtým měsíci jsem regulérně těhotná a je to na mně fakt vidět) Kdo bude žehlit ty hory prádla, když pak nevydržím stát víc než dvacet minut v kuse? Budu muset pořizovat další kočár? Jak zvládnu logistiku krmení, koupání a ukládání, když bude mít tatínek zase práci do noci? Jak se vejdem všichni do výtahu?
Zvládne babička Dáma pohlídat tři sviště, když už dva jsou pro ni smečka? Nebo si už nikdy od těch syčáků neodfrknu?

A jak vůbec obsloužit tři děti dvěma rukama?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | 8. června 2016 v 0:05 | Reagovat

Hezký blog a velká gratulace k třetímu dítěti. Jsi odvážná holka.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. června 2016 v 0:28 | Reagovat

Já měla u třetího těhotenství hlavně těhotenský smrady :-) Sem tam mi něco zvedlo kufr a fakt to nesouviselo s ranními nevolnostmi.
Plínky, ty podělaný, tak ty mi zvedaly kufr úplně nejvíc...
Naštěstí už jsem měla velký odrostlý, ale kamarádka s miminem musela přebalovat venku...
Jo a na čelo si neklepu...
A držím palce.
Víc pro Tebe asi udělat nemůžu :-)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. června 2016 v 12:33 | Reagovat

Jen počkej, až budeš čůrat po čtvrtý!:)

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 8. června 2016 v 15:35 | Reagovat

No a to já vám taky gratuluju a na čelo si neklepu. Představy mého manžela o budoucnosti jsou asi takové:"Čím víc, tím líp. Když to uživíme." Má maličkost si ty tři taky umí představit...když to uživíme.

5 Jana Jana | 8. června 2016 v 17:20 | Reagovat

Ja mam len jedno, tak sa mi machruje :D Ale ja tvrdim, ze mamy su superzeny a vydrzia aj nemozne. A taka superzena na tretiu uz je nieco ;) Vsetko dobre prajem!

6 Ver. Ver. | Web | 8. června 2016 v 17:27 | Reagovat

Když se zvládnou dvě, zvládnou se i tři (a ano, jsem jednou zvědavá na sebe, zatím se mi to s jedním taky dobře mluví) :)

7 Sedmi Sedmi | 8. června 2016 v 20:11 | Reagovat

Přestaň žehlit. Vážně. A ušetřený čas věnuj spánku, dokud to jde :-D  a jinak, klid ;-)

8 Markéta Markéta | 11. června 2016 v 14:23 | Reagovat

Zadej do gůglu heslo onbuhimo, řeší problém nosítko vs. břicho

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama