Ano, šéfe Aneb Hlava rodiny

20. září 2016 v 21:09 | Vyděšená prvorodička
Ani mým dětem neušlo, navzdory jarním a posléze letním slibům, že tatínek stále více absentuje v našem rodinném životě.

Indy je na tom o fous líp, protože zastihne svého stvořitele alespoň někdy doma vzhůru.
Pracovní doba majitele hospody s bohatým kulturním programem je totiž nemilosrdná. Začíná desátou dopolední a končívá čtvrtou ranní. Plus minus hodina na obou stranách.

Poslední dobou se počet dní, kdy se táta doma jen snaží dohnat spánkový deficit, neúměrně zvyšuje oproti těm, kdy nás vezme na výlet.



Babeta chodí do školky, takže by tátu bdícího stejně neviděla, i kdyby byl doma.

To Indiana rozjel boj na několika frontách hned po ránu.
Nejprve se pokoušel rozlepit otci víčka. Když opakovaně neuspěl, nasadil těžší kalibr, a začal po něm poskakovat.
Ale neměl šanci dostat tatínka z komatu.
Nepomohlo dokonce ani hulákání tatííííí, tatíííí, ta-tííííí! (tím dohnal k šílenství jenom Prvorodičku, která se zrovna pokoušela najít po bytě všechno špinavé prádlo (čím víc lidí, tím víc roztroušených ponožek, a tím taky sofistikovanější schovky, známe, ne?).

Když Indyho zklamal i poslední nápad, a to sebrat všechnu elektroniku v tatínkově dosahu (ze zkušenosti už totiž ví, že když taťkovi zmizí z dohledu tablet nebo telefon, vždycky ho to uvede do střehu a stavu pohotovosti), rezignoval.

Již za pár hodin mu začal klíčit v hlavě plán.
Však kdo má být hlavou rodiny? Muž! A když ten nejsilnější je momentálně indisponován, nastoupí za něj náhradník.
Máma na to moc nevypadá, jen se divně kutálí, heká a stejně se už ani neohne pod skříň, takže je v čele rodiny úplně ale úplně k ničemu.
Kdo zbývá, aby se postaral, aby doma všechno klapalo, když si Breberka válí šunky ve školce?

Jedině Indy!
Jakmile dospěl k tomuto nezvratnému rozhodnutí, začal dozorovat všechny práce, co do té doby byly výlučně prvorodí záležitostí.
Otvírá a zavírá myčku (a běda, jak mu na to šáhnu), vyndává nádobí (lhostejno, zda čisté nebo teprve před mytím), vyhazuje odpadky do koše. V praxi to vypadá tak, že loupu česnek, každý kousek slupky musím dát do prstů Indymu, a on ho po schválení kvality vyhodí.
Pokud se mu něco nezdá, slupku schová. Do dřezu, na zem, do pusy....
Stejně to vypadá s cibulí, mrkví, bramborami (tady ještě zkousí každý odkrojek chuťově)
A vůbec mi asistuje u vaření, jak se dá.

Když se postavím k lince, abych si zalila kávu, během vteřiny a půl mi šťouchá do lýtka plastovou stoličkou, kterou se naučil přenášet po celém bytě, aby všude viděl, a na všechno dosáhl. Jistě, pánve mě to naučilo na sporáku otáčet rukojetí dozadu, máslo uklízet do lednice hned po použití a kuchyňské náčiní strkat až dozadu a kořenku s pepřem vždycky pevně utahovat.
Jelikož se ovšem do čela rodiny nehodím z důvodů nemotornosti a zapomnětlivosti, už dvakrát mi Indián z ničehonic donesl do obýváku nůž, drže ho samozřejmě za ostří, aby mi demonstroval, že šéfem v týhle domácnosti je on, z pravýho důvodu.

Když chystám oběd na stůl, můžu se přerazit, abych plnila jeho příkazy ve správném pořadí, ale nikdy jsem ještě nebyla schopná nachystat Indí židličku, donést talíř, najít hrnek s čajem, přichystat maminí vidličku a dětskou lžíci a usadit Indyho ke stolu během pěti vteřin, jak je po mně požadováno.
Indy každé moje zaškobrtnutí v plnění plánu komentuje teskným "E-eh!" a ukazuje při tom, na co jsem všechno zapomněla.

Oblečení ve skříni si přerovnává podle svého, bez ohledu na to, kde dosud bývala Babetí pyžamka, nebo do kterého šuplíku dáváme odjakživa ponožky.

Uklízí boty. Do botníku. Na stůl. Do koupelny.

A nosí mi hračky. A noviny, a pastelky. Po jedné. Ale neskončí, dokud nemám na klíně všechny, co doma máme. (a že jich není málo)

Parkuje kočár a taky ho staví před dveře. A je úplně jedno, jestli se chystáme ven. Však lepší být připraven, ne?

Kontroluje obsah mojí peněženky. Nejprve obsah vysype na podlahu a pak strká zpátky všechno, co se nezakutálelo neznámo kam. (ještě, že jsem momentálně finančně dost přiškrcená a případné ztráty rodinu opravdu nezruinují.)

Jistě, důvěřuj, ale prověřuj.
Indy to s tou kontrolou podle mého soudu už krapet přehání.
Jen slyší, že otvírám dveře na záchod, už mi spěchá poradit, že nejprve musím rozsvítit, pak gatě dolů.....Drahý můj chlapeček je zatím ve slovní zásobě dost minimalista, ale jeho dobře míněné rady: "Mami, čččččč, tady!" jsou naprosto jasné.
Není dne, kdy by mi názorně neukazoval, kudy teče voda do toaletní nádržky, a že po výkonu musím spláchnout a zhasnout.


Doufám, že tatínek brzy zvolní pracovní tempo a sesadí krále naší domácnosti z trůnu. Taky by ho mohl naučit, že bezmezná starost muže o ženu může mít taky svoje hranice.
Třeba že už dávno nepotřebuju ukazovat, kde máme v koupelně ručníky, ani mi nikdo nemusí podávat zubní pastu.

Jediné, co bych ocenila, aby se Indiana naučil mi nosit kytky. Jo, a masírovat nohy, to by taky bodlo.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mišák Mišák | E-mail | Web | 20. září 2016 v 21:25 | Reagovat

Teď nevím jestli je to až tolik k smíchu, ale děkuji. Pár články u Vás jsem si příjemně prodloužil život. :-D

2 Lenin Lenin | Web | 20. září 2016 v 22:16 | Reagovat

Tak teda nevím, ale moje dítě se očividně, dle popisu, rovněž pasuje do role hlavy rodiny, aškoliv jí v rozkroku něco chybí! Možná to bude tím, že u nás je v roli hlavy rodiny vždy žena, jak u obou babiček, tak i u nás. :-D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 20. září 2016 v 23:22 | Reagovat

Slyšela jsem o tomhle blogu několikrát - ale vždy buď nebyl čas nebo jsem ve volných chvílích zapomněla. Až dnes. :-) Vtipně napsaný, tak si jdu počíst i další články. A už je přidán i k mým oblíbeným. :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. září 2016 v 19:04 | Reagovat

Moc pěkně a vesele napsané! Šéf domácnosti, je - zdá se - nezpochybnitelný :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama