Neprojdou Aneb Prvorodička v pasti

12. září 2016 v 8:35 | Vyděšená prvorodička
Kdeže jsou ty loňské sněhy, když o letních prázdninách nebylo možné dojet ze žádného většího města do jiného bez dopravních komplikací.
S mužem jsme vtipkovali o tom, že při našich běžných navštěvovacích cestách máme víc výletů po neznámých krásách naší země než za celý rok.
A říkali jsme si, že hůř už být nemůže.


Ale naše představivost byla očividně kráká.
To, co se děje letos, předčilo naše nejdivočejší sny.
Zatímco loni se kutalo spíš na delších silnicích, pěkně po kouskách, aby to dýl trvalo, tohle léto se nese ve znamení oprav sídel ve velkém.
Asi nemám dost lešení, trubek, cementu, míchaček a suti v první a poslední nemovitosti našeho života.
Ve vsi opravují most, takže náš domeček je konečná, vážení. Jen k nám do vrat a dál ani krok. Jedině patnáctikilometrová objížďka.
Tolik couvajících kamionů jsem neviděla za celý svůj život.

Když už se mi tedy podaří vyhodit na víkend z domu dělníky, co mi dělají kravál pod okny (nebo nad postelí, záleží na tom, co zrovna boří nebo staví), začne se svážet materiál na stavbu mostu. Hurá! V sedm ráno startujem.

V matičce Praze přes prázdniny opravili vedlejší ulici, tu sousední taky, a tak se se začátkem školního roku přesunuli přímo pod naše okna.
A protože máme v centru dost vedro (když je vedro), začínají zbíječkovat už po páté ráno, aby mohli dřív skončit.
Nejdřív zavřeli vjezd do jednosměrky, pak jednu polovinu chodníku, pak druhou.....a nakonec chodíme do školky asi tou nejdelší cestou na světě a to ještě polovinu trasy staveništěm.

Ale dělníci jsou kluci šikovný, kmitaj, to se jim musí nechat. Ale asi se jich dotklo, když jsem si potají doma stěžovala mužovi, že tahat se s Bobulí, Indianou a Dráčkem přes štěrk je čím dál náročnější. Tak mi postavili pod okno popelnice. Čtyři.
Když tedy přestanou hlučet, abych mohla žít s otevřenými okny, začnou smrdět (ty popelnice, ne dělníci. Aspoň doufám, tedy).

Na Vysočině též boří mosty, dokonce i železniční koleje zrušili, a postupně odřezávají i poslední přístupové cety s Matce rodu.

Moje věčné hartusení na de*ilní stavební práce se asi líbí Indymu.
Jeho nejnovější domácí zábavičkou je totiž stavění překážek.
Zákeřně mi staví tatrovku k posteli. Svůj kočár ze zásady musí přeparkovat mezi dveře. Při vaření mi přesně za paty přisunuje stoličku.

A když se začnu zlobit, nasadí ten potutelně zlomyslný výraz. "Neprojdou!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 12. září 2016 v 13:01 | Reagovat

super počteníčko :-)

2 Daniela Daniela | Web | 13. září 2016 v 19:25 | Reagovat

Tak tohle je holá skutečnost, bohužel. Někdy hodně smutná a hlasitá, když se nás to bytostně týká - prostě, no pasaran!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama