Komunikační Aneb Minimalista

16. listopadu 2016 v 20:39 | Vyděšená prvorodička
Zatímco Babeta ve skoro dvou letech vedla rozsáhlé, téměř filozofické rozpravy, Indiana si dává velký pozor, aby náhodou něco neuspěchal.



S prvním slovem otálel docela dlouho, ale pár měsíců po jeho prvním narozeninách jsme se ho konečně dočkali.
Překvapivě ani máma ani táta, ale rovnou aby-babi.
Několik dnů častoval tímto oslovením každého, kdo se mu objevil v zorném poli.

Takže jsme trpělivě vysvětlovali: "Já jsem maminka/tatínek, babička tady není." "Ne babi, řekni mami."

No a bylo to tady.
Mami.
Nejenže tak říkal Prvorodičce, ale i Babetě, tatínkovi, flašce s mlíkem, podělaný plínce....

Nejhůř to ovšem bral jeho rodič. Ten mužského pohlaví. Ješita.

A jeli jsme další kolečko.
"Mami, mami, mami...." "Nejsem mami, řekni tati."

Nakonec se taky dočkal, ale až po dědovi (Ten si zasloužil dokonce dvě jména. Jeden den byl prostě normálně dede, ale druhý de už povýšil a stal se z něj dědn.)
Ale s prvním tati se zdálo, že Indián zapomněl všechna předchozí pracně vydřená slovíčka.

Takže repete.
"Tati, tati, tati...." "Já nejsem táta, táta je v práci, já jsem mami." ....dramatická pauza.... "Tati!"

Postupem času jsme si vyjasnili, kdo je kdo, a Indy rezignoval a začal rodinné příslušníky oslovovat víceméně správně. Přidal i Babu a byli jsme komplet.

Nutno dodat, že tím výčet jeho slov nekončí. Jen je v jejich používání krapet minimalistický.
Od mami se odvozuje mimi (mimi), mam (mňam)
To, co začalo jako tati, pokračuje taty (tady), tytí (svítí), titi (kyti) a někdy i tití (pití)

Ale abyste si nemysleli, že mám doma uťápnuté dítě, co se zmůže akorát na "mami, tití...", to teda jako fakt ne.

Indianovy proslovy jsou časté, dlouhé a květnaté, a kdybych je měla nějak písemně zaznamenat, vypadalo by to asi jako když mi dítko tančí po klávesnici nahým zadkem.

Když vidí, že někdo mluví, přijde mu logické taky začít mluvit. Taky si dobře pamatuje, v kterých situacích pravidelně konverzuje maminka, nebo tatínek, a tyto situace pak opakuje. - proto musíme schovávat telefony, jinak se s nimi Indy třeba deset minut v kuse prochází po bytě, živě gestikuluje a neustále švitoří.
Občas musím některým lidem vysvětlovat, že jeho projev netřeba překládat, že má prostě potěšení z mluvení, aniž by tím myslel něco konkrétního.
Namátkou té paní v pekárně, kam chodíme pro koláčky. Indy bez kočáru, pustí se mojí ruky hned u dveří, naprosto suverénně nakráčí k pultu, ukáže do vitríny a spustí:
"Haňa ka gamala, nekele mamiňa, egmgahanaka....."

Příště už na nás byla připravená. Když si můj (zatím) jediný syn takto objednal, hned mu do ruky vrazila tvarohovej koláč a můj předrahý byl naprosto blažený.

Dokonce ocenil prodavaččinu pohotovost i zamavaním pa-pa a vzdušným polibkem!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 20:44 | Reagovat

Ten konec je dobrej. :-)
To je třeba si užít slov, je možné, že jako chlap už tolik mluvit nebude. ;-)

2 Jíťa Jíťa | Web | 16. listopadu 2016 v 20:54 | Reagovat

Ta věta z pekárny mi připomněla mluvu těch žlutých okatých potvor z "Já padouch" :D už chybí jen "baňaňaaaaa!" :D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 16. listopadu 2016 v 21:59 | Reagovat

Nádherná charakteristika: "jeho projev netřeba překládat, má prostě potěšení z mluvení, aniž by tím myslel něco konkrétního". Jak báječně to platí i pro mnohé dospělé! :-)

4 Antea Antea | Web | 17. listopadu 2016 v 9:50 | Reagovat

Zamávání pa-pa a vzdušný polibek? Indy musí být děsný miláček :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama