Odpočítávání Aneb Mezičas

29. listopadu 2016 v 14:06 | Vyděšená prvorodička
Stejně jako před dvěma lety, i teď už dny a hodiny nemají pro Prvorodičku valněho významu. A musím říct, že v celém širém okolí jsem sama.
Nevím, neplánuju, bdění a spánek vrstvím značně nepravidelně a jen čekám. Čekám, kdy se Odinovi zachce. V porodnici mi totiž už dva týdny tvrdí, že já už můžu. Teď je to jen na něm.

Ostatním začal Advent a shánění veledarů a předvánoční šúrink.


Já mám pro předporod hotovo.
Perníčky jsou nazdobené (ty jediné si totiž potřebují před konzumací poležet, že?), taška do porodnice už bydlí v autě, postýlka je smontovaná a povlečená, kočár pro dva připraven (neb Indyho prostě chytat po ulici nebudu a ne a ne a ne. Navíc je z druhý ruky, jako ten kočár, ne Indy, ten je náš vlastní, takže jsme finančně nevykrváceli a funguje i jako single kočár, což je úplně nejvíc nejlepčí, protože zkuste si vygooglit sourozenecká vozítka a zjistíte, že jsou to káry velikosti průměrného tanku. A my máme nejmenší výtah na světě.), miminí oblečky vyprány a vyžehleny (tímto děkuju babičce Dámě, protože mě k žehličce dostanete nejdřív v šestinedělí), pytlík s ohozem na odjezd z porodnice je naprosto blbuvzdorně vystaven v polici, aby ho tatínek našel, až nastane ten správný okamžik.
S železnou pravidelností mi totiž můj předrahý tvrdí, že Babeta nemá ve skříni žádný, ale vopravdicky žádný pyžamko, a že i náhradní plán vytáhnout jenom tričko a tepláky ztroskotal na tom, že našel jenom Indianovy gatě.
Takže navigace po telefonu není možnost, kterou bych považovala za dostatečnou.

V tomhle mezičase konám pouze drobné došukávky (jemné duše prominou výraz, pravidelní čtenáři ví, jak to s tím šukáním mám...), balím deky a zavinovačky do kolíbky v našem druhém domově, uklízím pastelky a štětce (a jedu už asi páté kolečko po bytě a vždycky se na mě odněkud ještě nějaká mrcha vykutálí), lepím bordel po adventním věnci a třídím robátkům hračky.
Definitivnost dočasného bezčasí mi teď potvrdila i babička Dáma, když si odvlekla obě(!) mé děti s tím, že mi je vrátí, až nás bude doma víc.
Musím říct, že ačkoli se snažím moc neuklízet, abych na sebe nepřivolala porod, ten pocit, kdy můžete nosit věci z místa na místo, aniž by vám u toho někdo překážel nebo dokonce odnášel ty věci zase na jiné místo, je fakt k nezaplacení. To prostě pochopíte, až budete mít imrvére barák plněj dětí s dobrým úmyslem pomoct. A nebo záškodníků, jako je Indiana.

Stejnou měrou jako moje užívání si posledních dní před porodem, roste i nervozita mých bližních a okolních.
Když někomu volám, rovnou oznamuju "Ahoj, nerodím.", abych předešla šoku a následné otázce. Učitelky ve školce spřádají zaručené fámy, kdykoli se v šatně místo mě objeví můj muž.
Kamarádka už nechce přijít na návštěvu, protože by byla nervózní, kdyby proces začal za její přítomnosti.
Pošťačka kroutí hlavou, že mě vidí v jednom kuse, když přece házela do schránky obálku s jakýmsi blahopřáním.
A můj najdražší mi volá z práce, jestli náhodou nebudu dneska rodit, že by si rád dal s kámošema pivo.
No, co na to říct?

Myslela jsem, že už ví, jak to chodí, a že tyhle věci nejsou v mé moci, ale on mě stále překvapuje svou zabedněností.

"Hele, tak já pojedu ráno na chalupu, a vrátím se večer."
"No, bylo by lepší, kdybys zůstal s náma doma. A nebo nás vem všechny. Kdyby náhodou."
"No jo, vidíš. Tak já pojedu až večer a vrátím se brzo ráno, co?"
...
No jasný, to je mnohem lepší, mimo pracovní dobu se přece nerodí.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. listopadu 2016 v 18:50 | Reagovat

Přeju moc a moc zdraví mamině i Odinovi, kterému se ještě nechce ☺ Třeba čeká, že to sfoukne najednou i s Mikulášem ☺ Tak držím pěsti ☺☺☺

2 taborovky taborovky | 29. listopadu 2016 v 19:20 | Reagovat

Přesně vím jak se cítíš....můj chlap to taky nechápe a čekáme na druhé.akorát já už teď ležím v nemocnici a počítám dny protože mě zlobí ledviny a nechtějí už do mě moc rýpat když to má přijít za pár dní...už aby to bylo...přeji hodně zdaru

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 22:27 | Reagovat

Nedivím se malému, že se mu nechce do té zimy. Mimochodem, "došukávky" jsou krásný výraz! :-)

4 Sandra Sandra | Web | 30. listopadu 2016 v 13:41 | Reagovat

Jak je ta čeština krásný jazyk, taky jsem se pozastavila nad došukávkami....

5 Petra Petra | E-mail | Web | 5. prosince 2016 v 13:58 | Reagovat

"Došukávky" mě pobavily :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. února 2017 v 20:24 | Reagovat

Objevila jsem tvůj blog a už ho nezapomenu. Díky Dorce. A až to půjde, dej mi vědět, že jsi dala přihlašující formulář k odběru tvýho blogu.
Snad už máš "hotovo" a můžu blahopřát. Jdu dočíst mladší články, ať vím ;-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama