Do boje! Aneb Šestinedělka

24. ledna 2017 v 12:15 | Vyděšená prvorodička
Omlouvám se čtenářům nedočkavým nových prvorodích příhod, ale moje obavy z obsluhy tří dětí dvěma rukama se naplnily.
Jako, většinou je to pohoda, ale párkrát denně nastávají okamžiky, kdy se to prostě nedá.



Začíná to ránem (já ho tedy počítám už za tmy, kdy má Odin svůj noční hládek, ale jelikož v tom figuruje jen jedno dítko, ponechám to stranou).
Babeta musí být buzena pouze hláškou Hola, hola, školka volá. Jinak odmítá vstávat. Většinou to šeptám po lokty zabořená v Odíkově plínce a vysvětluju Bobulce, že ji nemůžu jít vylechtat z postele, pokud nechce mít na chodidlech miminí e-e.
Tím šepotem probudím Indyho, který se okamžitě začne dožadovat mlíka hlasitým: "Čaj, čaj, čaj...." (už jsem vám říkala, že je to linvistický minimalista?)
Než se mi podaří zavinout a zapatentkovat Oďu správným počtem vrstev ve správném pořadí a udělat sunar, nadávající chlapec si to rozmyslí, a trvá na čaji (čaji) a piškotech.
Babeta mezitím řve od televize, že nemá snídani. Pak zase protestuje, že jsem jí nedala vybrat, co jí naservíruju. Nakonec zahlásí, že to teda není žádná blahúdka a krade Indymu piškoty.
Prvorodička tuhle ranní desetiminutovku tráví s nemluvnětem zavěšeným na ruce.

Když naše ráno probíhá v režii tatínka (dneska se třeba probudil vteřinu před zazvoněním budíku, takže probuzení Indyho neproběhlo a ráno bylo hned o něco klidnější), může si Prvorodička ještě chvíli nechat od Odina přeležet ruku v posteli, ale vyhráno zdaleka není.
Tatínek totiž nepozná Babetí oblečení, nedejbože čisté pyžamko do školky. Takže se vstávačce stejně nevyhnu.

Odpoledne to bývá různé, podle toho, jestli muž mého života vydělává korunky celý den, nebo si jako majitel hospody dovolí odskočit od kontrolování, jestli EET pokladna opravdu odesílá účtenky jak má.
Protože pokud vyzvedávám Babu ze školky já, znamená to začít plánovat aspoň o tři hodiny předem.
Tak aby Indy nespal. Tak aby Ody spal. Tak aby ani jeden neměl hlad. Abychom byli oblečení na cestu tak nějak všichni ve stejný čas.
Ano, i to se mi povedlo nezvládnout, a kluci zababušení v čepicích, šálách, fusacích a vůbec dvanácti vrstvách, čekali, až se matinka převleče z pyžama. Ale boty už jsem měla obutý!
Sedmiminutová ranní cesta do školky trvá odpoledne bratru půl hodiny.


Poslední a nejhorší uzel je večer. Zjistila jsem, že když si nejmladší potomek dělá nároky na jednu mou ruku (ale častěji na obě), tou druhou volnou neobstarám ty ostatní děti. Nandat večeři, nalít čaje, odpovídat Babetě na všetečné otázky, nachystat Indymu židličku, posadit ho do ní, pomáhat nabírat na lžíci, odpovídat Babetě na všetečné otázky,utírat pokecanou pusu, tričko, tepláky a podlahu a odpovídat Babetě na všetečné otázky se nedá, když člověk kojí. Amen.
Stejně jako nejsem schopná jednou rukou dítko svléknout a umístit ho do vany. Ani vytáhnout z vany. O čištění zubů nemluvě. Jen si zkuste otevřít pastu a nandat ji na kartáček jednou rukou. Že je to hračka?
A houpete se při tom ze strany na stranu? A zpíváte? (nebo děláte aspoň pšš, pšš...?)
Jestli jste se dostali pod sedm vteřin, pak gratuluju, vyhráli jste jedno z mých dětí a já se jdu zahrabat.

A poslední problém. Je nás prostě hodně. Takovej gang. Takže nechodíme nakupovat všichni. Cestou na chalupu je do krámu vyslán jen tatínek, protože pokud naložíte všechny děti do vozíku, nevejde se vám tam nákup. Jestli je necháte volně pobíhat po prostoru, nezvládnete se starat o vozík. Pokud je v obchodě ještě jiný nakupující než vaše tlupa, vzniká tlačenice.

Nevejdem se do výtahu. S největším úsilím já a všechny děti. Ale už ne já s batohem a všechny děti. A kdo má nějaký dítě, ten ví, že bez zavazadla se domov opouští velmi velmi zřídka.

A taky máme plný auto. Auto plný dětí. Takže mužův plán na letní cestu autem k moři se odsouvá do říše Nereálno.
Když jedem pryč na víkend, jsme plný až po strop. A to nevezem kočár ani náhradní boty.

Přesto mám pocit, že v pěti jsme snad už sto let, a kdykoli mám doma počet dětí menší než plný, připadám si tak nějak opuštěně nebo neúplně.


P.S. Myslela jsem, že není dobrej nápad, když se kluci jmenujou Indy a Ody, a pořád jim pletu jména. Ve chvíli, kdy jsem Indymu řekla Babeto, jsem zjistila, že je to prostě problém počtu dětí, ne podobnosti jejich jmen. Tak jsem si oddechla, protože na to snažit se to nějak napravit, je už krapet pozdě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 13:04 | Reagovat

Máš mezi nima malý mezery, no :-)
Můj prvorozený bude za dva měsíce slavit plnoletiny a řeknu Ti, hned se to líp zvládá :-)  
Ovšem na druhou stranu, raději bych řešila některé z dítek padající z kočárku, než jídlo padající z obličeje opilého puberťáka. Páč jemu už bude osmnáct, ne?
A už se Ti taky podařilo zapomenout kočárek i s dítětem v sámošce?
Jestli ne, tak klid. Ono to možná přijde a tragédie to taky není, pokud si vzpomeneš do zavíračky :-)

2 Kaja Kaja | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 14:17 | Reagovat

No ty mas pekne veselo. :)

3 veruce veruce | Web | 24. ledna 2017 v 16:26 | Reagovat

Tohle zní jako slušný, ale tak nějak i příjemný zápřah :) Běžné auto (kombík) se třemi dětmi si neumím ani představit. My jsme naloženi po strop i s jedním prckem :D

4 Eliss Eliss | Web | 24. ledna 2017 v 16:45 | Reagovat

Obdivuji tě že to takhle zvládáš :-)

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 18:17 | Reagovat

Hodně? Svatá Trojice, to je akorát, ne? :-)

6 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 24. ledna 2017 v 18:28 | Reagovat

[5]: Dětí je akorát,jen ty rodiče jsou nějak nad limit nebo co.

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. ledna 2017 v 18:29 | Reagovat

[6]: :-D

8 Sedmi Sedmi | 24. ledna 2017 v 20:35 | Reagovat

Ha, to dáš, klid. A jakmile se to začne lepšit, tak zachraň pidi štěně, po kterém budeš měsíc denně několikrát vytírat... Aby si mohly děti dojít do kuchyně pro svačinu. A do toho shazovat kocoura z linky, aby ti nesezral večeři před uvařením... ;-)

9 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 24. ledna 2017 v 20:54 | Reagovat

[1]: Jelikož mám zatím sourozenecký kočár, tak spoléhám na to, že 2/3 dětí se v krámě zapomenout nedaj.

10 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 24. ledna 2017 v 20:55 | Reagovat

[8]: ale králíkárnu jsem mužovi zatrhla!

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. ledna 2017 v 19:00 | Reagovat

Tomu říkám dobře sladěná smečka! :-)

12 Ela Ela | Web | 28. ledna 2017 v 12:11 | Reagovat

Jako bys psala o nás :-) s autama jsme ve fázi sedmimístný sharan, ale jak přibývají sportovní potreby dětí, začínáme zvažovat dodávku :-)

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. února 2017 v 20:38 | Reagovat

Ještě dobře že jsem stará a celoživotně bezdětná! Ale nebavím se při čtení míň! ;-))) Cizí neštěstí potěší :-P

14 3dmama 3dmama | E-mail | Web | 22. května 2017 v 22:48 | Reagovat

Jako bych to psala já před pár lety. Je to zvláštní, ale i na krušné chvilky už vzpomínám s úsměvem... jen teď, jak jsem si to takhle četla černé na bílém mi běhal mráz po zádech.:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama