Milníky Aneb Bacha na houčkaku!

9. října 2017 v 23:33 | Vyděšená prvorodička
Jak se babí léto převalilo do opravdovskýho podzimu, školka už je vlastně rutina, volby jsou za rohem a pomalu se blíží čas psaní Ježíškovi, zaznamenala jsem u svých dětí jisté progresy, co lze při troše dobré vůle nazvat zásadními milníky.



Předně Babeta už není moje děťátko. Je to už holka. Velká holka. Celá se obslouží sama. (Pokud nezastrčím konvici s čajem na sporáku co nejdál - z bezpečnostních důvodů, protože Indián je opička a taky si nalívá čaj sám. Do hrnku, po lince, po zemi i po sobě)
Obleče se, umeje, vyčistí zuby. Až si sama zaplete i copánky, začnu čekat, kdy mě jednou překvapí s kufrem v ruce a větou, že se stěhuje.
Celá se tak nějak prodloužila a kouká na mě tím dospěláckým pohledem (co na mě předtím jenom hrála), že ji naprosto přestávám brát jako dítě, ale spíš jako sobě rovnou. Takže se občas neshodneme na tom, jestli to, že jí Indián ukradl panenku (a úplně v klidu si s ní někde v koutku hraje), je drámo hodné pláče, nebo ne.

Milníkem se stalo, když moje holčička začala běžně používat "Hustýýý!" a nedávno na mě vytáhla místo prosím "Mami, proska!"

Jako proska? Chápete to?

Indy už není moje miminko, už je to dítě. Pokouší se oblékat, pomáhá mi se spoustou věcí, nají se úplně v cajku sám (ačkoli jeho pojetí oběda je poněkud rozvláčné a nahodilé. Po jednom soustu zahlásí "Oš nemošu!", aby se pak k talíři vrátil třeba za hodinu a studené roznípané jídlo vyluxoval do posledního zbytečku.)
Na Babetí dvouleté brebentění sice nemá, ale jsem neskonale šťastná, že je s ním už aspoň trošku řeč.
Ačkoli dneska jsem se přistihla, že pro nezasvěceného pozorovatele vypadáme jak bilingvní rodina. Že jako každej mluvíme jiným jazykem.
"Mami, čuat!"
"Jasný, běž na záchod."
"Mami, otíat!"
"Tobě to nejde otevřít? Tak počkej, už jdu."
"Mami, bež. Pachon šám."
"Jo, můžeš spláchnout sám...."

Indiana si totiž s rodným jazykem počíná velmi svévolně. Dokonavost a nedokonavost spolu proberem až bude vhodnější příležitost, zatím si prostě vybere tvar, který se mu víc líbí a ten používá univerzálně.
Co ovšem mate leckoho neznalého, je jeho otáčení slabik ve slově.
Sípek už znáte (jo, mimochodem, písek na pískovišti už je písek. Ale písek v botě je sípek. Dobrý, co?), a k písku se pojí míchačka, což je samozřejmě míčacha.
U nás doma se docela ujalo jeho zvolání Á, košen!, když končí pohádka.
Když se chodíme koukat na tramvajky (protože Indy je na ně fakt magor, jeden by čekal, že když bydlíte u Anděla, jakožto tramvajového uzlu, bude koukáním na tramvaje přesycen. A von ne.), mává na každou a volá: Tak ahoj takanjo!
A třeba dneska se mu podařilo zastrčit do kabiny tatrovky velký policejní auto. Dlouho se s tím štval sám, až nakonec rezignoval, rozeřval se a mezi vzlyky mi vysvětloval, že mu nejde houčkaka pyč.
Prvorodička s tím taky zápasila pár minut, houkačka policajtů šprajclá nadosmrti, a ani moje zenové opakování (které mi celý život pomáhá), když se to dalo strčit dovnitř, musí to jít i ven, s tím nic nesvedlo.
Dokud jsem nezjistila, že v kabině má Indy i mašiku a džípa.

Nakonec byla tedy mise úspěšná, ale slíbili jsme si, že na houkačku už budem dávat bacha a vozit ji jen na korbě.
Když už je to ten velkej kluk. A žádný mimino.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. října 2017 v 19:13 | Reagovat

Na dětech je nejkrásnější právě to jejich bezmezný nadšení pro svět. :-)

2 Eliss Eliss | Web | 10. října 2017 v 19:45 | Reagovat

Moc pěkné vyprávění, zahřálo u srdíčka ♥

3 Helga Helga | Web | 10. října 2017 v 21:02 | Reagovat

zenové opakování mě rozesmálo :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. října 2017 v 22:15 | Reagovat

Paráda: Milníky, jak mají být! :-)

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 12. října 2017 v 22:19 | Reagovat

[3]: Ale funguje. Fakt. Třeba když se mi zamotá šňůra na prádlo. Má to jen dva konce, musí se dát rozplést.
Nebo když skládáme nějakou hru. Bylo to pohromadě na začátku,  musí to vyjít i na konci.
Fakt mě to uklidňuje. Výsledkem jsou kilometry rozmotaného provazu, poliši vypchaní z kabiny a žádné puzzle rozmlácené kladivem.

6 Lenin Lenin | Web | 14. října 2017 v 19:09 | Reagovat

A až odroste i Odin, střihneš si to po čtvrtý, žejo, žejo? :D

7 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 15. října 2017 v 16:38 | Reagovat

[6]: No jasný, celou sérii.

8 Lenin Lenin | Web | 15. října 2017 v 23:47 | Reagovat

[7]: Jsem věděla, že to určitě ještě není košen!

9 Nýna Nýna | E-mail | Web | 15. prosince 2017 v 10:33 | Reagovat

Krásné :) Vzpomněla jsem si, jak jsem nedávno četla "Moji první knihu", kam máma zapisovala i všechna slovíčka. Byla jsem expert na zdrobněliny – neměla jsem ruce, ale ručinky. A nožinky, vlásinky, očinka, ušínka. Nosila jsem tričínka a ponožinky. :D Ačkoli, i prohazování písmenek proběhlo, pamatuji si – pšenát a kombizéna, čili špenát a kombinéza. Za to bratr, ten byl expert na svoji vlastní mluvu. Nezapomenu na dvě slova – ťjá (peníze) a nini (strýc). :) :)

10 windows product key windows product key | E-mail | Web | 22. května 2018 v 10:38 | Reagovat

Here are the Microsoft Office Professional 2016 product keys that you can use for the activation of the software for free.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama